Stará cukrárna

„Drabbles“ se ve světě Flash fiction říká kratičkým povídkám, které mají přesně 100 slov. Zkusil jsem jednu napsat.

Když jsem byl malý, bylo nedaleko našeho domu polorozpadlé stavení. Říkalo se mu stará cukrárna. My, děti jsme si hrávaly v pámelníku a kopřivách kolem.
Jednou jsem tam vylezl na půdu a nemohl jsem dolů. Všichni kamarádi utekli. Nakonec mě, plačícího, ale šťastného, zachránil „Veselý Otek“, místní blázen.
Běžel jsem domů, ale ještě jsem se ohlédl. Otek tam stále stál a díval se děravou střechou do nebe.

Na druhý den našli Otka ve staré cukrárně oběšeného. Jak žil, tak skončil, říkali.
Já jsem tu noc plakal. Dodnes ho vidím, jak stojí na půdě staré cukrárny a směje se. Už naposledy…