Díky za nadhození zajímavého tématu, postřehy i kresby, pane Pavlíčku!

Dovolím si přispět i svou minizkušeností, a uvítám, pokud mě někdo poté také nazve dezolátem. Nominaci do uličního výboru už mám, tak teď ještě druhý kabát, ať mám co převlékat.

Od r. 1990 jsem v dceřince mezinárodního korporátu zažil dlouhodobou sérii školení řidičů-referentů.

V 90.letech k nám docházel jakýsi bývalý pracovník komunistického ministerstva vnitra, prý revolucionáři odstavený a propuštěný, který se posléze udělal pro sebe s autoškolou a školením řidičů. Jeho školení bývala neformální, živá a spontánní, kdy on se nechal inspirovat našimi dotazy a připomínkami. Jeho krédem bylo “Na silnicích zuří nevyhlášená válka všech proti všem. Vy do ní vyjíždíte proto, že se potřebujete někam s něčím a v nějakém čase dostat, nikoliv že se chcete s někým poprat nebo někoho převychovávat. Tak nesuplujte práci policie, nenapravujte následky zanedbané výchovy, či nekvalitní práci autoškol a policie. Nepožíváte jejich pravomoci ani právní ochranu, takže pak snadno místo nich dostanete na budku a nikdo vám nepomůže.” Následovaly praktické a konkrétní finty a rady zkušeného řidiče a právníka pro chování v provozu, v případě nehody atd., doplňované otázkami jako “Kolik času a peněz vás stojí, když dáte nohu z plynu a necháte hulváta, ať se teda před vás vecpe? Kolik času a peněz vás stojí promáčklý blatník? Kolik rozbité zuby?” Když někteří nadmíru starší či mladší kolegové zjistili lektorovu minulost, zařídili ukončení spolupráce s tímto v jejich očích poznamenaným elementem a školení po něm převzal suchopárný neposkvrněný dědeček Hříbeček, který vydržel půldne předčítat polotiše jakési vyhlášky a evidentně poslední informaci o semaforech, stoupacích pruzích a technice aut pochytil někdy kolem r. 1975, přičemž naživo nepotkal nic z toho...

Moc hezky jsi to napsal i ilustroval, Miroslave. Pospávající pan Horyna mi připomněl naše odborné semináře. Jeden z pravidelných účastníků na nich pravidelně usínal, a stejně pravidelně přicházel s nějakým dotazem. A kupodivu to často bylo i k věci.

Moc Ti děkuji za návštěvu, Tomáši. Podobní hoši, jak je vidět, byli docela častí. A jak říkal Mireček v té doktorské komedii - Honzíku , já mám pořád seminář. Krásný závěr roku Ti přeji.

Ač každý z nás má svůj osobitý životní příběh, některé kapitoly v něm jsou pro všechny stejné. Neměl byste tam Mirku ještě třeba školení BOZP, kybernetické bezpečnosti nebo první pomoci? Ve Vašem podání veškerá nuda zmizí a je z toho hned legrace. Skvěle napsané!

Moc děkuji, Petře, za návštěvu a komentář. No, s tím BOZP něco mám a možná to napíšu.

Pobavil ma husársky kúsok pána Horyny. Obrázky dokreslili atmosféru príbehu. Ja keď som v porevolučných rokoch nastúpila do práce, dali ma hneď ako najmladšiu do komisie CO, za členstvo v tej komisii boli aj nejaké peniaze navyše, ktoré za mi zišli. Mali sme raz také školenie, kde chcel byť pán prednášajúci veľmi vtipný, vidiac takmer samé ženy: Viete, z koľých častí sa skladá puška? Sú to tieto tri-pažba a hlaveň... Boli sme už takí znudení, že sa nikto ani nezasmial...

Prajem vám pokojné posledné dni tohto roku a veľa zdravia a šťastia v roku nasledujúcom.

Moc Vám děkuji za přečtení a milý a vtipný komentář. Rovněž Vám přeji krásné a klidné dny a hodně zdraví do nového roku (s kolegy si ještě vždy z legrace přejeme "a hodně zajímavých projektů")

Hmm, jak je možné z úplně nudného školení udělat příběh, při kterém se člověk nenudí. Asi jste kouzelník.

Škoda, že tady zapadne a přečte si jej jen pár vašich fanoušků, protože redakci nestojí za to, dát vás občas na titulku.

Člověk by řekl, že byste mohl mít také dobré vztahy s redakcí, když už vám dali redakční cenu. Nu což, budete se tedy muset spokojit s mou bezvýznamnou, dezolátní karmou.

Já Vám moc děkuji, pane Jurčáku, za přečtení a milý komentář, jakož i za karmu (byť dezolátní -těch si naopak vážím nejvíc). Nějaký příběh se dá vytěžit ze všeho. No, na titulce jsem nebyl nikdy a musím říct, že jsem donedávna nevěděl, že něco takového vůbec existuje. Ani mi to ale nevadí, zvlášť když některé ty články, které tam jsou, čtu. Přeji Vám hodně zdraví do nového roku.

Přiznám se, že jsem jako mladíček dokonce dělal na těch povinných školeních řidičů lektora. Jezdíval jsem na ně šedým Trabantem kombi. Ten měl slabou šestivoltovou baterii. Když se mi nepodařilo nastartovat, chvíli pobaveně přihlíželi, ale pak mne roztlačili. Když ničím jiným, tak alespoň takhle jsem je pobavil

Tak to se nedivím, Viléme, taky bych se pobavil. Trabantem kombi jsem jezdíval také, ale modrým.

Nic se ovšem nevyrovná třídennímu školení o zbraních hromadného ničení, které musel za socíku jednou za rok absolvovat ten zaměstnanec podniku, na kterého padl Černý Petr. Nikdy se nepodařilo poslat tam stejného člověka, protože podruhé se něčeho takového zúčastnit každý jednoznačně odmítl.

Děkuji moc za přečtení. Já jsem za socíku dělal ve výzkumáku a snad jsme tam takové hrůzné školení neměli. Nebo aspoň já jsem na něm nebyl. Ale docela si to umím představit.

Tahle školení včetně testů se u mnohde už naštěstí dělají elektronicky včetně testů. A kartičky (sladké??? ) už dávno nejsou nutné. Zaplať pánbu, protože tyhle týpky co se rádi poslouchají a dokáží člověku zavraždit spoustu času z duše nesnáším.

Jasně, stejně jako třeba BOZP se to dnes dělá elektronicky. Ale nevznikají takové legrační situace . Sladká kartička byl jeho vtípek (kleines süßes Kärtchen - byla to německá firma).

Trochu mi ten dědoušek připomněl profesora Hrbolka - toho také studenti přelstili A ani já jsem nikdy neslyšela přirovnání, mít hodně práce jako na malém Rusku. Ale smysl mi to dává. Jedna paní známá, která kdysi dávno pobývala v Zakarpatské oblasti nebo tam někde, mi povídala, jak moc pracovití lidé tam žijí. Není pan Horyna Ukrajinec?

Přesně, paní Jarmilo. Já jsem tam toho profesora Hrbolka dokonce chtěl původně zmínit . Pan Horyna je Čech, ale já myslím, že malé Rusko (tedy Malorusko) je opravdu původní název dnešní Ukrajiny. Aspoň to říkal klavírní virtuoz Svjatoslav Richter, který se tam (v Žitomiru) narodil.

Moc děkuji.