Krásna symfónia na záver, krásne rozprávanie(máte úžasný prehľad) a krásne kresby, potešilo moc.

Moc děkuji. Také jste mě moc potěšila. Hezké dny Vám přeji .

Vidím, že je článek lehce rozverný, tak si dovolím přiložit vzpomínku mého bývalého kolegy, který byl za 1. republiky policajtem, a s Janáčkem se tak z Brně znal. Říkal, že když Janáček třeba v divadle cestou na zkoušku narazil na sympatickou uklízečku, tak se nijak nežinýroval.

Děkuji moc za hezkou vzpomínku. To se ani nedivím, že tomu tak bylo. Tuto stránku Janáčkovy osobnosti jsem (prozatím) vynechal.

Janáčkovo rusofilství bylo ohraničeno slušnou znalostí ruského jazyka (kromě toho uměl německy i francouzsky) a zájmem o ruskou literaturu, která na něho zapůsobila zejména svými psychologickými sondami do nitra člověka i sociální problematikou. Jinak to byl velmi vzdělaný člověk, který znal estetiku v celoevropském kontextu, takže představit tohoto velikána jako pouze rusofila se mi zdá hodně problematické. Svou tvorbou, zejména v posledním desetiletí života, dospěl k absolutní osobitosti, jeho skladebné metody byly zcela originální, což je nejcharakterističtější rys jeho díla. To rusofilství je někde na okraji jeho inspirace na rozdíl od jeho nápěvkové metody nebo sčasovkám.

Děkuji za návštěvu a zajímavý komentář. V krátkém článku (snažím se vždy o </= 500 slov) samozřejmě nelze postihnout osobnost geniálního skladatele, natož rozebírat třeba jeho nápěvkovou metodu. Pokud jste pochopil, že ho představuji jen jako rusofila, je to ovšem moje chyba. Nebylo to mým úmyslem. Chtěl jsem podat několik drobných příhod, které se k němu vážou a vzbudit třeba zájem o jeho skladby. Rusofilství - (nejen) podle mě - ovšem na okraji jeho inspirace není, s tím bych nesouhlasil. Rusky naopak příliš dobře neuměl, což sám několikrát přiznal a je to vidět - mimo jiné - na původním libretu k opeře "Z mrtvého domu", které dělal sám přímo podle ruského textu Dostojevského. S předposlední větou Vašeho příspěvku naprosto souzním.

Moc děkuji za návštěvu.

Tak to je velká paráda, Miroslave! Poskládal jsi textem a skvělými ilustracemi překrásnou mozaiku jednoho hudebního velikána. Oživil jsi ho několika miniaturami a odkryl čistou člověčinu. Klaviatura nakreslená na stole a ty pootevřené dveře vypovídají o mnohém. Díky za překrásný blog! Hezky to vyjádřil i kolega Červenka. Pozval jsi nás do jiného světa....

a vtipný závěr..! Na něj jsem zapomněl.

Krásný blog o ,,Lvu s bílou hřívou"

Moc děkuji. Také za připomenutí "Lva s bílou hřívou"

Miroslave, opět fantastický příspěvek. Tvoje tvůrčí pauza přinesla ovoce.

Pokud jde o různé fobie a filie - jsou to podle mne škodlivé drogy, ale jak to bývá zejména v muzice /hlavně v rocku/ díky nim vznikla úžasná díla.

Moc děkuji, Viléme. S tou poslední větou souhlasím a zdravím Tě .

ja to reknu na plny pecky, skutecnost, ze Mira se nestal s odstupem blogerem roku trochu vypovida o nasi kulturni zaostalosti.

Jako vzdy perfektni blog - a to i presto, ze Janacka neznam a nezajimy me, ale to je vedlejsi. Kdyz to ctu, tak mam pocit, ze jsem konecne po case zase nezahodil 5 minut zivota.

K tomu rusofilsvi apod. - zde mam podobny nazor jako pan Vitha a bohuzel se obavam, z si nejen ruska elita, ale dokonce i rusky narod mysli , ze k nim patrime ???

Obavam se, ze nam nezbyde nic jineho, nez vytvorit nejakou nasi stredoevropskou unii - neco jako to drivejsi Rakousko-Uhersko.

Děkuji moc, Vaše slova mě - musím přiznat - velmi potěšila. Stát se blogerem roku ovšem opravdu není mou ctižádostí .

Pane Miroslave, díky za vzpomínku na hudebního skladatele, rusofila Leoše Janáčka, který se po celý život obdivoval Rusku. Z děl ruských spisovatelů čerpal i náměty do svých stěžejních hudebních děl. Jen na jedno jste asi zapomněl, symfonii Taras Bulba - (autor N.V. Gogol), i když tento kozácký náčelník, který nejdřív bojoval proti Osmanům a pak Polákům, vlastně nebyl Rus, ale Ukrajinec. Ta dramatická symfonie je nádherná. Leoš Janáček byl svérázný člověk - i hudební skladatel, jeho dílo se dlouhá léta setkávalo s nepochopením posluchačů i hudebních kritiků. (I u ministra školství Zd. Nejedlého). Některé bizarnosti ze života L. Janáčka o kterých píšete jsem neznala, i když mám doma knihu o jeho životě Po o zarostlém chodníčku. (utor František Kožík) Karma.

Na opeře Káťa Kabanová jsem byla před časem v Brně, v tehdejším Janáčkově divadle. Opera Její pastorkaňa je nádherná, ta se již hraje po celém světě.

Havlíček byl taky rusofil, než se odtud vrátil. Já jsem tam byl na pár týdnů v roce 1986, a k rusofilstvi mne to nepřesvědčilo. Spíš naopak. Navíc teď mnohem lépe rozumím, proč lidi v Rusku podporují Putina. A tomu, že Rusko je opravdu hrozbou pro země bývalého východního bloku. Oni nás mají za nesvéprávné malé národy, které musejí chránit, jako kvocna kuřata. V tom je ta zrůdnost. Oni prostě skutečně mají pocit, že Ukrajinu osvobozují. A až ji osvobodí, půjdou dál.

I já jsem tam byl a také mě to nepřesvědčilo, i když ruská kultura (literatura, hudba, malířství) je mimořádná. Je však třeba si uvědomit, že pro Janáčka (a jistě i Havlíčka) bylo Rusko a Ukrajina jedno a to samé.