„První díly“ konfliktů nás nemohou zajímat

První díly konfliktů, či konfliktních situací, nás samozřejmě nezajímají. Tedy, pravda, s jednou výjimkou.

To si takhle jednoho jarního dne vyjde pan Amler a pan Samler na procházku.
Sluníčko svítí, ptáci zpívají, když tu:

Pan Amler: „Vidíte, Samler, jak ten trouba zaparkoval? Místo aby zacouval na začátek parkovací zóny, nechá za sebou skoro půldruhého metru. Tam se nikdo nevejde a místo celkem pěti aut tu zaparkují sotva tři.“
Pan Samler je mužem činu a přiběhne k bezohledně zaparkovanému vozu.

Pan Samler: „Co kdybychom u toho blbýho auta vypustili kolo, pane Amlere?“
Pan Amler: „Dobrý nápad, Samler! Možná tady příště radši už nezaparkuje. Debil.“
Jak řeknou, tak učiní. A pokračují v procházce s vědomím, že vytrestali bezohledného řidiče.
***
Jenže tato konfliktní situace má první díl. Nebo, preludium, chcete-li. Tak jako každá taková situace.
Kdyby tudy šli pánové Amler a Samler včera, viděli by poněkud odlišnou situaci. A také by poznali důvod „bezohledného“ parkování.

Jenže – první díly konfliktů, či konfliktních situací, nás samozřejmě nezajímají. Proč by také měly? Tedy, pravda, s jednou výjimkou.
***

Pozn.: Kresby autora textu.