Pánové, přijede Baník (drobná příhoda z fotbalového života)

A máme tu zase ligu. Dukla se poprvé představila doma až ve třetím kole. Ale, pánové, přijel Baník.

Jelikož týmem prošel pořádný průvan: nový majitel, nový sportovní ředitel, nový trenér, dvanáct nových hráčů, zašel jsem to na Julisku zkontrolovat.
***
Nejprve nás všechny, čekající u pokladen na lístky a to z obou táborů, pobavil jeden fanoušek Baníku.

A už sedím vysoko na hlavní tribuně. Je tak strmá, až člověka jímá závrať. Ale ten výhled! Od funkcionalistických domů na Babě, přes zoologickou zahradu až po svatovítskou katedrálu. Na kterém jiném stadionu to máte? Takže když nebaví fotbal, můžete se kochat pohledem.

Vedle mě sedí pán z Drážďan. Byl tu před mnoha lety. Je to také pamětník, tak můžeme trochu zavzpomínat. Na slavné, zašlé časy. Třeba na semifinále Ligy mistrů (tehdy PMEZ), kdy Dukla nastoupila proti pozdějšímu vítězi celé soutěže, Celticu Glasgow. Ostatně od té doby jsem jejím fanouškem.

Zápas začíná, počasí je pěkné. V první půli lepší Dukla, v druhé Baník. Ke konci začíná pršet. Dělba bodů po výsledku 1:1 je nakonec asi spravedlivá. Nejlepší hráč utkání byl bezesporu náš Samuel Isife. Však mu také ve Sportu dali osmičku.

A teď rychle domů kolem sochy Josefa Masopusta. Nevzal jsem si deštník (hlavou mi prolétnou Creedence: „ ...think it’s gonna rain“). Vezmu to přes Kaufland. Nakoupit se musí každý den.
***