Ne každý příběh o lidech, je lidský. Ale ty vaše, ty jsou lidskosti plné! Kam se hrabe většina (nejen}) zdejších "spisovatelů"... 👋👋👋

Zdravím Vás a moc děkuji, pane Jurčáku. Vaši pochvaly si velmi vážím a moc mě potěšila.

Vaše spomienky sú vždy prerozprávané takým láskavým jazykom pochopenia a hladia. Mne zasa hovorili aj rodičia aj učitelia v škole, že nie som športový typ, ale pritom, keby ma viacej povzbudili možno by som sa skorej začala športu venovať, lebo je ho nespočetne mnoho druhov aj pre tých, ktorý talent majú alebo nemajú. Díky za super blog i kresby

Velmi děkuji za návštěvu a milý komentář. Ano, s tím povzbuzením máte určitě pravdu.

Byl jste pro něho, pane Miroslave, takový malý přítel z města N. Zvláštní a zajímavé je, že zrovna včera, kdy jste tento článek napsal, jsme hráli Hospůdku známou, no a dneska zkusím toho Malého přítele. Koukla jsem na akordy, je to jednoduché. A ještě něco. Vy jste jako malý chodil rád do sklepa. Já moc ne, měli jsme ho příliš studený a vlhký, takže jen rychle nabrat brambory nebo jablka a pryč odtud. Zato půda, tam jsem trávila dlouhé hodiny, mezi pavučinami jsem objevovala zajímavé předměty, například mlýnek na obilí nebo truhlu s oblečením po prapra... Kdybych uměla malovat jako Vy...

To jste trefila, paní Jarmilo. Na půdě jsem také trávil hodně času. A vlastně i na střeše. Co se týče Jaromíra Mayera, tak myslím, že je to hodně nedoceněný zpěvák. Když jsem ten blog napsal, pustil jsem si Dům u vycházejícího slunce. Možná lepší než Animals.

Pěkný příběh, ostatně jako vždycky.

No když neteče voda, je to problém. Ovšem daleko větší problém je, když teče kde nemá, obvykle hodně...

To máte pravdu, s tím mám také zkušenosti. Děkuji moc za přečtení a komentář.

Děkuji za další Vaši krásnou vzpomínku!

Obdivuji, jak z každé z nich vyplouvá na povrch ještě daleko více, než co je napsáno, čili jejich přesah...

S tou nešikovností to mám podobně jako Vy. U mne jde o tu, která vyžaduje jemnou motoriku.

Je přitom zajímavé, že se to vůbec netýkalo mé hry na klavír (LŠU - 10 let). Tam tomu bylo dokonce právě naopak. Rodiče mne proto tak trochu podezírali z lajdáctví u některých činností, což jsem jakožto perfekcionista pochopitelně vnímal dost úkorně...

Ono to asi spolu moc nesouvisí (hra na nástroj vs jemné manuální činnosti).

Moc děkuji za návštěvu a milý komentář, pane Pavle.

[...] Seděl jsem totiž – jako vždy – na vyhřátých schodech u vchodu, když pan instalatér přišel. [...]

to by mi fakt zajimalo, co tomu rikaj spolunajemnici - 70 letej dedek sedi na schodech u vchodu - neni jim to divny?

No, Jene, bylo mně asi 7, ne 70 . Jako dědek se ovšem necítím ani dnes. Ale vzpomínám si, že tam se mnou sedával i pan Chalupník a ten už byl v penzi. Kouříval Partyzánky, kterým jsme říkali dělnický blaho. Zdravím Tě a přeji hezký víkend.

Když jsem tam četl o těch doktorech vzpomněl jsem si, jak se říkalo v 90 létech, že nejlepší je být kožní doktor - pacienti při výkonu léčení neumírají a ekzémy jsou úporné, takže naopak dlouho vydrží doktorům skrze pojišťovnu platit..

Je to tak. Někdejší náš kolega bloger, pan Čejka dokonce napsal hru "Na kůži se neumírá". Viděl jsem ji v Divadle E.F. Buriana. Vám moc děkuji za návštěvu.

Moc pěkné, Miroslave. Mně říkávali, že jsem studijní typ, což byl však jen eufemismus, že jsem nešika

Děkuji Ti za přečtení a komentář, Viléme. Tak to jsme na tom byli stejně.

Miroslave, moc milý příběh z dětství! A budu se opakovat, moc oceňuji Tvé umění zkratky. Nic tam nechybí.

Přeji Ti hezký víkend.

Moc Ti děkuji, Tomáši. A také se budu opakovat, když řeknu, že Tvoje pochvala mě vždy zahřeje u srdce. Přeji také Tobě krásný víkend.

Já neměl Merkura já měl stavebnici Vašek, ale stejně jsem si raději hrál divadlo. Moc hezky se to četlo.

Vašek

Moc děkuji za návštěvu, Vašku. Popravdě, já měl také Vaška, ale myslím, že Merkur je známější, tak jsem to změnil.