Pan instalatér

V našem domě se stalo něco s vodou. A to je, samozřejmě, vždycky opravdu hodně nepříjemné, protože každý si chce občas umýt ruce nebo třeba vyčistit zuby. Což bez vody moc dobře nejde.

V našem domě se stalo něco s vodou. I když zde bydlí hodně lidí, nějak to přišlo, že pana instalatéra doprovázím já. Seděl jsem totiž – jako vždy – na vyhřátých schodech u vchodu, když pan instalatér přišel. Má na sobě modrý oblek a přes rameno krásnou koženou brašnu. A je to fešák. Vypadá zrovna jako pan Mayer, ten zpěvák, víte?
Požádá mě, abych ho zavedl do sklepa. Já mám sklep moc rád. Je tam chladno a šero, i když venku pálí slunce. A žijí tam pavouci. Pan instalatér se po chvíli zastavuje u laťových dveří jednoho sklípku, za nímž jsou vidět nějaké trubky a kolečka.
„Čí je ten sklep?“ zeptá se.
„Poláků,“ řeknu já, „ale oni nejsou doma.“
„To je spatné,“ řekne pan instalatér a podrbe se ve vlasech. Stejně jako tatínek, když neví, jak dál.

Řekl opravdu „spatné“ a ne „špatné“. To se mi moc libí a budu to od teďka říkat také.
„Ale ono je otevřené!“ vykřiknu, když si všimnu, že na dveřích chybí zámek.
„No jo,“ zaraduje se pan instalatér, vstoupí dovnitř a já s ním.
Rozloží na zemi různé nástroje, které vyndá z brašny a podá mi baterku, abych mu posvítil, protože žárovka u stropu nesvítí.
Tak svítím, kam on chce a podávám mu ze země ty nástroje.

***
Za chvíli už je voda zase v pořádku! Před domem mi pan instalatér podá ruku a řekne:
„Děkuji ti příteli, hodně jsi mi pomohl. Bez tebe bych tu nebyl nic platný,“ a vydá se k hospodě pana Weise. Škoda, že tu pochvalu nikdo neslyšel. Hlavně tatínek.
***
Večer říkám tatínkovi, že možná budu radši instalatérem, než tím zauhlovačem, jako pan Kracík. Být zauhlovačem se mi totiž také moc líbí.
Tatínek mi ale vysvětlí, že instalatér musí být náramně šikovný, pečlivý a pořádný. A to že já rozhodně nejsem, což jsem prokázal, když jsem pod stromeček dostal stavebnici Merkur. Nejen, že jsem nic nepostavil, ale naopak jsem poztrácel všechny šroubky, které se ještě dnes nacházejí různě po bytě.
Nakonec mi tatínek - jako ostatně vždy- doporučí, abych se radši ve škole učil a šel třeba na doktora, jako on. Doktor totiž – samozřejmě kromě chirurga a zubaře – zrovna moc šikovný být nemusí.
„Čehož je náš tatínek zářným příkladem,“ řekne maminka, která jde právě kolem.
„No výborně! To je opravdu moc výchovné,“ řekne tatínek nespokojeně.
***
Pozn.: Kresby autora textu