Obyčejné štěstí

Jedna zasutá vzpomínka z dětství - možná ta úplně nejzazší, kterou ve mně nedávno oživila písnička mé oblíbené polské skupiny Kroke, mě přivedla k následujícímu obrázku a textu.  

Tak tady to asi bylo. Myslím. Už není nikdo, koho bych se zeptal.
Pamatuji si velká, šedá vrata a dvorek za nimi.
Tam jsem si toho dne hrál s ostatními dětmi ze sousedství. Bylo to toho dne, kdy se za vraty náhle objevila moje babička.
Měla na sobě šedý kabát, baret a šedé galoše.
Bylo totiž právě  jaro a tál sníh.
Po silnici zurčely potůčky ledové, kalné vody.
Byl jsem šťastný...

P.S. Kroke: Usual happiness: https://www.youtube.com/watch?v=5BhUSN66BCk