O jednom zpěvákovi 2

Před časem jsem napsal článek „O jednom zpěvákovi“ a dostal za něj celkem co proto. Přitom byl jen o tom, že člověka by nikdy, za žádných okolností, neměla ovládnout nenávist, protože tím nakonec vždy nejvíc ublíží sám sobě...

Nedávno jsem se dočetl o smrti zpěváka KN. Poněkud opožděně, protože zemřel už před pár lety. Dožil se krásného věku 86 let; tedy pokud závodíme, kdo tu vydrží déle.

                                                              ***

Je to už dávno, počkejte kolik – no hodně dávno. Byl jsem tenkrát student, který přišel z malého města do Prahy a byl z toho tak trochu paf. Užíval jsem možností, které velkoměsto nabízelo. A bylo z čeho vybírat!

Tak třeba opera.
Toho večera dávali Pucciniho Bohému ve Smetanově divadle, dnes se to jmenuje Státní Opera. Pozornost všech byla upnuta k vzácnému hostu: v roli Rudolfa totiž tehdy exceloval jedinečný Peter Dvorský. To napětí plného sálu, čekajícího na slavnou árii „Che gelida manina…“(Peter zpíval v Italštině), bylo úplně hmatatelné. A když vystřelil ono vysoké cé ve slově „speranza“ (naděje), myslel jsem, že divadlo spadne.

Ale je spravedlivé zmínit i KN v roli Marcella. Byl skvělý. Já jsem si ho všímal také proto, že jsem měl lístky na písňový koncert, který se konal hned následující den a kde měl zpívat, mimo jiných sólistů Národního divadla, právě také KN.

Druhý den jsem mrznul na kopci v Motole, kde jsme měli vojenskou přípravu a těšil jsem se na večer. Už abych seděl v teple koncertní síně.

Koncert se opravdu vydařil. Ale místo KN zpíval jiný barytonista.

A co víc - KN nadobro zmizel z programů Národního divadla. To bylo sice divné, chvíli mi to vrtalo hlavou, ale měl jsem jiné, důležitější starosti a zájmy, tak jsem to pustil…

Asi za 5 let, když už jsem byl ve svém prvním zaměstnání jsem jezdíval služebně do jednoho krajského města, kde byla opera. Jednou jsem tam zašel na představení svého oblíbeného Evžena Oněgina. A kdo myslíte, že zpíval tu krásnou árii o lesku a marnosti velkého světa?

No jistě  - KN. A skvěle. Měl úspěch skoro jako tenkrát Peter Dvorský. Když jsem se ptal jedné znalé místní kolegyně, jak se tam KN vzal, nevěděla. Objevil se asi před rokem a lidé si ho ihned zamilovali. Měnili si kvůli němu i předplatné.
                                                            ***

Tady by mohl příběh skončit. V nekrologu nebylo o jeho náhlém odchodu z Prahy ani slovo. Jako by bylo naprosto běžné, že se zpěvák na vrcholu sil (a jdoucí z role do role) sebere a odejde z Národního někam na oblast. Kdyby v tom byla politika, tak by to tam jistě bylo náležitě „zhudebněno“, řekl bych.
                                                            ***
Když jsem na toto téma zavedl řeč se svou tetou, někdejší pravidelnou a dobře informovanou návštěvnicí koncertů a divadelních představení, byla už velmi stará a nikam nevycházela. Vzpomněla si na případ jednoho zpěváka Národního divadla, kterého policie zatkla bezprostředně po představení. Ani se nestačil odlíčit. Důvodem prý bylo… padělání peněz! Absurdní. Jestli to byl KN nevěděla, doba události i další okolnosti by tomu ovšem nasvědčovaly. Ale na tom nezáleží. A dnes už vůbec ne.
                                                            ***
Život se však někdy ubírá klikatými cestičkami.
Krásně to napsal Nikolaj Vasiljevič Gogol.

https://www.youtube.com/watch?v=DMKydsueW7g