... znám pár takových, je to fakt síla!

Díky, Pavle. Nechtěl bych, aby to vyznělo nějak negativně. On to byl fakt skvělý chlap a tohle jsme brali jako takovou roztomilou libůstku. Asi to bylo dáno prostředím/ podmínkami ve kterých vyrůstal.

Pane Miroslave, pobavil jste mě. A víte, proč jste měl štěstí na lidi? Protože oni měli štěstí na Vás. I my zde na blogu máme štěstí, že tu jste. A Vy na nás.

Já jsem asi žádné takové šetřílky nepotkala, ale slyšela jsem o nich. A nejvíce (na druhých) prý šetří ti, kteří mají nejvyšší příjmy. To mně vykládal řemeslník, co všechno zažil v nóbl rodinách, když přišlo k placení. Vlastně, i já mám zkušenost: Paní pozvaná na oslavu přijde, donese balíček kávy, protože s prázdnou se přece nechodí. Jenže balíček neodevzdá hostiteli, jak všichni předpokládají, nýbrž otevře, odsype si z něho do hrnku pro sebe a zbytek si vstrčí zpět do kabelky. Přišlo mi to zvláštní - nebo roztomilé? Ano, roztomilé, jak píšete v článku. Všichni ti šetřílci i další týpci - puntičkáři, nevyžádaní rádcové, věční stěžovatelé atd. jsou vlastně roztomilí!

Já Vám moc děkuji, paní Jarmilo za velmi milá slova, kterých si opravdu vážím.

🙂👏👏👏

Roztomilý Harpagon.

Vašek

Žejo, Vašku.

Krásnej příběh... já měl kdysi podobného kolegu, to jsem jezdil jako průvodčí ČSD. Jednou jsem jel osobákem do Ústí nad Labem s jedním vlakvedoucím (byl to přesčas, tzv. „vložák“) jehož jsem znal jenom od vidění a když jsem si ve vlaku udělal svou práci a odskočil si do služebního vozu na cigaretu, tak mi vyprávěl, jak zná v Ústí fantastickej bufet, kde se najíme a on že má připravenou korunu sedmdesát na jednu koblihu a hrnek kakaa. Kobliha byla za kačku, tři deci kakaa za 70 halířů.

Bufet v Ústí nedaleko od nádraží byl opravdu fajn, mne však neoslovilo kakao a kobliha, ale nabízeli tu špekové knedlíky se zelím a cibulkou. Asi za čtyři padesát. A tak jsem si je dal. Jedli jsme u stolku naproti sobě, on žužlal svojí koblihu a zapíjel jí kakaem, já se cpal špekovými knedlíky, přičemž on mě pohledem rentgenoval tak, že mi musel vidět do žaludku. „Je to dobrý?“ ptal se mě po chvíli, přičemž jsem se nemohl zbavit dojmu, že chce, abych mu dal ochutnat. „Je,“ říkám, „moc. Tak si to dej!“

Ani náhodou. Přes připravenou kačku sedmdesát nejel vlak. Následně jsem se dozvěděl, že pan vlakvedoucí je rozvedený, že má dvě dospívající dcery, které se s ním odmítají setkat – protože z táty prostě nic nekápne. Že si našel nějakou paní, s níž „chodil“ a že to skončilo v okamžiku, kdy jí v Praze pozval na večeři. Večeře se konala, měl jí vzít do automatu Koruna – a nechal jí, ať si svoje jídlo zaplatí!

Bylo po randění...

Tak to je opravdu hodně dobré, pa e Ďurane. No jo, lidé jsou všelijaci. Děkuji Vám za přečtení a komentář.

Moc jsem se pobavil, Miroslave! Skvělý blog.

O jednom šéfovi katedry kolovalo mnoho podobných historek. Když skončil na chirurgii se zlomeninou kotníku, obořil se na mladého lékaře, kterému se nechtělo zdlouhavě rozvazovat uzel na tkaničce boty. Ale byl donucen nůžky odloźit. V menze, kde se stravoval, si naléval do talíře vrchovatě polévky. Ponoŕené palce v polévce komentoval slovy: Stařík se potřebuje prohřát ruce. Nechal si extrahovat zub bez anestesie, ale požádal o nepoužitou ampulku anestesie, která mu prý náleží.

Přeji Ti krásný vikend.

Tak to je také hodně dobré, Tomáši. Moc Ti děkuji za návštěvu a vtipné příhody. Přeji Ti rovněž krásný vikend

Já měl takového šéfa v r. 2000. Na pracovišti v Praze, s centrálou v Brandýse n. L, bydlištěm v Jincích, se služebním autem a velmi nadstandardní výplatou, neb byl mj. i prokurista. Když mě tehdy přijímal, poučoval:

Pro výplatu si jezdím osobně do Brandýsa. Kdepak na účet. Protože pak bys to měl 4 kačky za bankomat, a kde je najdeš? V sobotu ráno nakupuju. Pro mlíko jezdím do Příbrami, tam je o korunu levnější. Pro chleba a rohlíky se pak ještě stihnu otočit do pekáren do Berouna, protože po 11.h tam mají výprodejový ceny...

Kouzelný byl i každé ráno. Přicházel (Š) jako poslední a obvykle se zastavil u někoho z nás (P):

Š: Ahoj, nedáš si kafe?

P: Ne, díky, pane vedoucí. Já dneska až později.

Š: Opravdu nechceš? Neváhej, je tam výborný, čerstvý, moc ho není a za chvíli nebude.

P: No když říkáte, tak bych si třeba jedno kafe dal.

Š: Fajn, tak mi taky jedno udělej...

Tak to je bez komentáře. Moc děkuji za návštěvu a hezký příběh.

Ano, toto bol skôr taký roztomilý "šetřílek". Super obrázky i text, pán Pavlíček. Ešte zo školy si pamätám, že štúdie od profesora Siegela ukazujú, že biologické predispozície tvoria približne 33 % až 50 % rozdielov v tom, ako narábame s peniazmi. Zvyšok vraj ovplyvňuje prostredie. U nás doma skôr ja držím kasu. Môj manžel je viacej rozhadzovačný.

Moc děkuji za návštěvu a milý komentář, peni Melišová . Tak to bude asi pravda s tím vztahem k penězům.

Měl jsi ,Miroslave, velké štěstí na šéfa. Nemyslím to vůbec ironicky. Mistrovsky jsi ho vykreslil. Štětcem i písmenky

Děkuji Ti , Viléme. Ano, měl jsem ho rád a docela jsem litoval, že jsem od něho odešel. Hezké dny Ti přeji.