Není Pavel jako Pavel

Já myslím, že opravdu není Pavel jako Pavel. Nebo že by byl? A také vám řeknu něco o Posledním Mohykánovi.

Přiznám se, že mám slabost pro vše francouzské. Nejen výtvarné umění, poezii a kinematografii, ale i pro drobnou městskou architekturu, třeba takové veřejné záchodky. Myslím, že i u nás se jim kdysi říkalo vespaziánky. La vespasienne totiž znamená právě veřejnou toaletu pro pány (pisoár). I když – aspoň ze začátku – sloužily výhradně mužům, je slovo ženského rodu a odkazuje na římského císaře Vespasiana, který v prvním století po Kristu zavedl daň z moči.
V Paříži se tyto pisoáry začaly objevovat už v devatenáctém století, nejvíce (přibližně 1200) pak ve třicátých letech století minulého a mizely v osmdesátých letech.
Vypadaly třeba takto:

Poslední „aktivní“ vespaziánka se nachází na Boulevardu Arago, nedaleko věznice La Santé:

***
Jelikož Praha nezůstávala za svým vzorem pozadu, začaly se podobné pisoáry objevovat i v Praze. Počátky sahají do druhé poloviny 19. Století, v souvislosti s rozvojem vodovodů. Poslední Mohykán (jak jsme mu říkali) se nacházel od roku 1907 na Karlově náměstí, nedaleko kostela sv. Ignáce. Stoprocentně byl v provozu ještě v roce 1980, kdy jsem seděl na nedaleké lavičce s jistým Mirkem Siřínkem, který se mnou rozloučil slovy: „Až uslyšíš v rádiu, že sportovní zprávy četl Mirek Siřínek, tak to jsem byl já.“ Poslední Mohykán byl zbourán o pár let později. Bohužel.

***
A právě zde jsem poprvé, po svém příchodu do Prahy, v polovině sedmdesátých let, objevil drobnou nálepku s textem „Volej Pavel (telefonní číslo)“. Později tyto nálepky doslova zaplavily střed Prahy, zejména právě veřejné toalety. Nějaký gay tak očividně sháněl partnera na jednu noc. To dosvědčovala i skutečnost, že když pronikl na záchodky nedaleké budovy techniky a vytapetoval je zmíněnými nálepkami, některé i s dodatkem „třeba v noci“, tak tam později připsal zoufalý výkřik: „Sakra, prcáci, ozvěte se!!!“.
Údajně existuje i nějaká písnička, inspirovaná nálepkou „Volej Pavel“. Ale tu si raději najděte sami.
***
Pražským fenoménem oné doby byl také list „Večerní Praha“. Mezi čtenáře se dostával většinou prostřednictvím kamelotů, kteří noviny nabízeli na nárožích, v průchodech a dalších místech, zejména v centru velkoměsta. Většinou to byly staré babičky, které si přivydělávaly k důchodu. Ale byla jedna výjimka – jistý Pavel. Mladší chlapík, špinavý blonďák, který se pohyboval zejména v okolí Václaváku a takovým pomalým hlasem s typickou dikcí Večerku nabízel. Tvořily se kolem něho skupiny lidí, kteří přímo hltali jeho hlášky a smáli se jim. Obvykle to byly kousky textů, vytrhnuté z kontextu a tak někdy působily opravdu komicky. Lidé jim často, jak bylo v té době běžné, připisovali politický podtext. Musím říct popravdě, že mně to zas až tak vtipné většinou nepřipadalo. Ale každopádně Pavel rozdával dobrou náladu, což bylo chvályhodné. Jeho hlášky můžete ještě dnes nalézt na internetu. Já si pamatuji pouze jednu autentickou, pronesenou ve Vodičkově ulici: „Pražané jsou v prvním poschodí.“ I za tu sklidil salvu smíchu.
***
Ještě víc než Pavel mě zaujala jedna stará paní, která místo „Večerní Praha“, vyvolávala zcela zřetelně „Bekeke Pra-ha!“ Chvíli jsem u ní vždy postál a pak si od ní noviny, tuším za padesát haléřů, koupil. Byla také první známou osobou, na kterou jsem narazil na Florenci při návratu z vojny.
***
Nebo jiná paní, která lákala kupující na železniční neštěstí se stovkami mrtvých. Lidé ji noviny přímo trhali z rukou – každý si rád přečte o neštěstí, to je jasné. Po delším pročítání, bylo lze objevit stručnou noticku o vykolejení vlaku kdesi v Indii.
***
Byly tam ovšem často zajímavé články. Dodnes si vybavuji jeden o jakémsi alchymistovi z doby Rudolfa II. Zvláště jedna věta mi utkvěla v paměti:
„Kálel jsem se časem v krvích, spermích, vlasech a jiných exkrementech hledaje zlatotvorného kamene (nebo elixíru mládí – to už teď opravdu nevím)“
Inu, jak vidět, nebyla to právě záviděníhodná práce.
***
Pozn.: Kresby autor
2 krejcary za pisoár, 10 za kabinku. Jak vypadala architektura veřejných záchodků?