Není klempíř jako klempíř

Jaromír Jágr ještě není světovou hvězdou, nýbrž teprve začíná nastupovat za první tým Poldi Kladno. Proč to říkám? Abych následující lokalizoval v čase a místě. Koupí domu jsme se totiž stali sousedy pana Jágra.

Stojím na terase našeho nového domu a dívám se za odjíždějícím stěhovacím vozem s espézetkou, začínající důvěrným TU. Bože můj, Dvůr.... Labe, Zvičina, Tešnovská přehrada, Podharť, Hrubá luka... To všechno odjíždí s ním. Místa blízká mému srdci.

„Je ti smutno?“ zeptá se brácha.
Je mi smutno, ale řeknu, že není.
Sejdeme z terasy na malý dvorek. Na lavičce, kterou jsme tam před chvílí postavili, sedí tlustý chlapík, zvíci Alberta Kolka. Že nevíte, kdo je Albert Kolek? Tak to máte štěstí, to buďte rádi. Říkávali jsme: „Hodně čtyrek, málo holek, zajistí vám Albert Kolek.“

„Ty vokapy stojí za starou belu. Je to shnilý,“ řekne ten tlustý pán a pokračuje:
„Když mi dáte zálohu dvě stě korun, dám to do richtiku. Už jsem to říkal starý Králový, ale ona je blbá.“
Od paní Králové jsme dům koupili.
Kde ten se tady vzal? napadne mě. Hm, nechali jsme otevřená vrátka.
„Já jsem tady jedinej klempíř,“ dodá ještě.
„To jako na Kladně?“
„Tady. Ve Švermově,“ upřesní.
„Kolik jste za to dali?“ zeptá se po chvíli.
„Kolik byste řekl?“ předejdu otázkou bráchu.
Rozhlíží se po domě. Je to velký, patrový dům, dvě terasy, garáž a dvorek na kterém právě jsme.
„Deset tisíc?“ zeptá se.
Aha, asi místní blázen, napadne mě. Ale brácha kupodivu přinese dvě stovky a kus papíru, na který začne psát: „Záloha 200 korun pro pana...“
„Beznovský. Beznovský Zděnek,“ řekne tlustý pán.
Radostně strčí peníze do kapsy a odebere se naproti do hospody.
„Tak jsi právě přišel o dvě stovky,“ směju se.
„Uvidíme,“ řekne brácha.
***
Asi za čtrnáct dní, v sobotu, se ozve zvonek.
Dole stojí pan Beznovský Zdeněk. Táhne kárku, naloženou nějakými trubkami.

„Tak jsem tady,“ řekne, jako bychom to nevěděli a vyžádá si žebřík.
„Začneme svodem z terasy,“ upřesní svůj záměr a pokyne malému klukovi, který dosud stál opodál, aby šel k němu. Kluk je zjevně jeho pomocník a pan Beznovský si od něho nechá říkat „Mistře“.

Přiznám se, že se nechci dívat, jak ze žebříku spadne, tak radši zajdu dovnitř a jen poslouchám šramoty a hekání, které pronikají zdí a okny.
Asi za hodinu náhle vše ztichne, tak vyjdu ven.
Mistr Beznovský se drbe na hlavě a kouká na svod, který je u země asi dva metry od zdi. Zjevně použil špatné koleno.

„To se nějak nepovedlo, že?“ zeptám se poněkud ironicky.
„To se poddá,“ ujistí mě pan, pardon, Mistr Beznovský.
Podívá se nahoru, na terasu a zavolá:
„Mladá paní, nalejte tam kýbl vody!“
Mladá paní kýbl naleje a pan Beznovský je v mžiku promočený, jako by se osprchoval .

Přiznám se, že jsem si donedávna myslel, že obráceně spojit trubky okapního svodu dokáže jen pan Beznovský Zdeněk . Nu, mýlil jsem se. Ale o tom třeba někdy jindy.
***
Příští týden přivede brácha klempíře z Gáblovky (rozuměj z Kablovky). Jsou to tři mladí kluci, Moraváci, a když se dostatečně nasmějí nad „nedokončenou“ pana Beznosvského, dají celý systém rychle do pořádku. A také nám odhalí pravou identitu pana Beznovského. Samozřejmě, není to žádný klempíř, ale pracuje ve firmě jako noční hlídač. Tedy pracoval, protože s ním byl rozvázán pracovní poměr. Během jeho služeb se totiž ve fabrice ztrácel materiál. Také nějaké okapové trubky.
***
Pozn.: kresby autor
***