Nenávist a odpuštění

V těchto dnech jsem, ač to jinak nedělám, pročetl několik článků a diskusí. Zdá se mi, že je v nich hodně nenávisti. Nenávist k Zemanovi, Drahošovi, jisté Tereze H, minoritám, majoritám, Rusku, Americe, Číně. Nenávist bez odpuštění.

Vzpomněl jsem si na příběh, který vyprávěl indický mystik Anthony (Tony) de Mello. Zde je:

Žák si postěžoval Mistrovi, že jeho srdce tíží nenávist k těm, kteří se protí němu nějak provinili nebo se ho nějak dotkli.

Mistr mu dal prázdný pytel a košík brambor. “Přemýšlej o lidech, kteří se zachovali tak, že jim nemůžeš odpustit. Něco udělali nebo řekli, co se tě dotklo a nedokážeš se nad to povznést. Vyryj pak jméno každého takového člověka na jednu bramboru a vlož ji do pytle.

Žák učinil, jak řekl Mistr.Vzpoměl si na docela dost lidí.

“Teď nos ten pytel všude  s sebou a vrať se za týden” řekl Mistr.

Žák odešel po dřevěném můstku a zmizel v bambusovém háji. Zpočátku to nebyl žádný problém, pytel se zdál být celkem lehký. Avšak po nějaké době mu na zádech ztěžknul a stal se břemenem. Jeho nesení vyžadovalo od žáka stále větší úsilí. Navíc se brambory začaly kazit a vcelku nesnesitelně páchnout. Lidé se od žáka začali odvracet a vyhýbat se mu.

Konečně týden uplynul a žák se vrátil k Mistrovi.

“Chceš mi něco říct?” zeptal se Mistr.

“Ano, Mistře” odpověděl žák. “Pokud nejsme schopni ostatním odpustit, vláčíme své  negativní pocity všude sebou. Jako ten pytel brambor. A ta negativita se pro nás stane břemenem, které navíc začne hnít a ničit nás.

(Zde by mohl příběh jistě skončit, ale Tony pokračuje)

“Ano, to se stane pokud člověk cítí vůči někomu zášť. Takže, jak odlehčit to břemeno?”

“Musíme se snažit odpouštět”

“Odpustit, je jako vyjmout bramboru z pytle. Kolika lidem jsi schopen odpustit?”

“Přemýšlel jsem o tom a nakonec jsem se rozhodl odpustit všem.”

Mistr vysypal všechny brambory z pytle a vrátil ho prázdný žákovi.

Žáka zachvátila panika, neboť si uvědomil, že prázdný pytel se brzy opět začne plnit.

Mistr pravil: “Pokud brambory představují negativní pocity, co je pak ten pytel?”

“To je…to je to, co mi umožňuje celou tu negativitu pojmout” řekl žák.

“A kdybys ho odhodil?”

“Pak to co lidé dělají, nebo říkají, se už nebude zdát tak důležité”

Tao odpuštění je vědomé rozhodnutí nejen vyjmout nějaké brambory z pytle, ale navždy se onoho pytle zbavit...

                                                                      ***

Za sebe dodávám: za tu celkem dlouhou dobu, co chodím po tomto světě, jsem pochopil, že je to pravda...