Mám pocit, pane Miroslave, že volby se nepovedou už nikdy. Mám i pochybnosti, jestli se vůbec kdy nějaké povedly. Část národa spokojená, část naštvaná, jedni proti druhým, a když náhodou zabrousím na internetové diskuze... Oč raději se vracím do normálního světa, ve kterém volby a boje nemají smysl. Smysl má jednota všeho, krása naší Země i něčeho nad ní, přátelství, soucit... Soucit i s těmi politiky. Soucit s ptáčky, kteří v těchto mrazech hledají něco k snědku... Těším se na další Váš článek. Napadlo mě, jestli jste někdy nakreslil sýkorky v krmítku... ?

Děkuji moc za návštěvu a milý komentář, paní Jarmilo. Napsala jste to moc hezky, já to cítím stejně. Sýkorky jsem už určitě kreslil. Už i jako kluk. Mě v dětství hodně ovlivnila knížka "Lesní noviny" od Vitalije Biankiho, úžasně ilustrovaná Antonínem Pospíšilem

Neznáte ji náhodou?

Na koncertech Mňágy a Žďorpa Fiala zpívá jako o život.

Tak vida, to jsem nevěděl.

Máme stejný hudební vkus, ale já jsem si tehdy koncertů u nás docela užíval. Vzpomínám si na beatový festival v Lucerně, kde hrála nějaká slovenská skupina a publikum ji nechtělo pustit z jeviště. Jejich zpěvák potlesk ukončil větou: Aj my čakáme na Collegium Musicum. Martin Kratochvíl dokonce hrál i na čaji o páté v Ostravě a pak jsem s ním byl v kontaktu a chtěl zařídit koncert na Koleji VŠB, nepovedlo se. Byl jsem i účastníkem prvního koncertu Rolling Stones na Strahově a dokonce jsem je zahlédl i na hradním balkonu s prezidentem.

Největší pecka pro mně byl však koncert vitálního staříka Johna Mayalla v Ostravě, na ten nikdy nezapomenu.

A co se týká těch nápisů tak nesmrtelný byl také: Servít je vůl, byl tehdy i mimo ČSR.

Ovšem byl i jeden vzkaz od Servíta. Na pisoáru U dvou srdců. Tento: ,,Všichni jste volové. Váš Servít"

Ano, Collegium Musicum, ich odkaz nesie festival Konvergencie, chodím každý rok. A ako píše Vašek je akýsi nedostatok dobrých spevákov či interpretov.

Aha- tak se jmenovala jejich deska. Moc dobrá. Je to tak, Vašek má pravdu.

Miroslave, přináším alespoň jednu dobrou zprávu. Fiala, alespoň u nás na Moravě, zpívat bude

Tak to máte štěstí, Viléme.

Jj. “Nechte zpívat Mišíka” - taky jsem kolem toho chodil.

V Praze tehdy už na takové nápisy, pokud nebyly vyloženě proti podstatě režimu nebo konkrétním papalášům, byli místní komanči často líní reagovat, aspoň do té doby, než je za nedostatečnou všímavost někdo shora seřval.

To “na venkově” to bylo jinší kafe. Když se ve zhruba stejné době po “úpravě cen” objevil na hřbitovní zdi ve Skalici n. Sv. nápis “Zdražili nám naftu, uhlí. Buďte rádi, že jste ztuhlí.” anebo když na soklu pomníku Vladimíra Iljiče na náměstí v Hulíně bylo napsáno “Lenine, ty ulíne, co tu děláš v Hulíně?”, okamžitě startovala výjezdovka místního stavebního podniku s malířskejma barvama vedená rychlými majáky VB, následovaná oficiální kriminálkou a neoficiálními hochy, co se trochu nešikovně představovali “Bezpečnost, vnitřní nepřítel”.

Melodie, to byl zhruba do r. 1984 těžko sehnatelný a vynikající časopis, co psal o kapelách a stylech, které jsme tu měli možnost poznat se stejnou pravděpodobností, jako Odvrácenou stranu Měsíce. Pamatuji třeba recenzi alba Pink Floyd Wish You Were Here, která začínala slovy “Při úvodních zvucích této skladby máte pocit, jakoby se před vámi rozevírala země.” A hned jsme věděli, po čem se poohlédnout na nedělní pouliční ilegální burze “mániček s elpíčkama” ještě než přijedou policajti, popř. o co máme škemrat u těch, o nichž se vědělo, že ten rok vyjedou někam “ven”(ven nebylo nějaká příroda, ale svět na západ od nás).

Novináři a redaktoři Melodie - to byli vynikající a docela odvážní znalci - např. Titzl, Dorůžka, Černý, Horáček, Kotek, Rejžek, kterého z jeho průšvihů s namyšlenci, ideology a cenzory způsobenými jeho štiplavou a upřímnou prostořekostí musel šéfredaktor Titzl často vytahovat. Nakonec jim to stejně všem spočítali a někdy kolem r. 1984 je rozprášili na molekuly, jako se to dělá s vojenskou jednotkou, která se provinila něčím “naprosto nemyslitelně strašným”...

Tolik Boomer. Howg.

Moc děkuji za přečtení a komentář. Ano, Melodií jsem si kupoval na stánku ve Dvoře Ķrálové n.L. Ti redaktoři, které jmenujete, byli opravdu dobří. Ještě si vzpomínám na jméno (tuším) Tůma. Že časopis v 80. letech skončil, jsem nevěděl, to už jsem přešel ke klasické hudbě.

Skvělé , Mirku, souhlasím. Ono to možná nakonec dopadne dobře a na konci této koaliční komedie si jen řekneme: mnoho povyku pro nic. A díky za připomenutí časopisu Melodie, ten jsem přímo hltal včetně recenzí Jirky Černého, než ho pak z politických důvodů odstavili.

Díky moc, Petře. Jirku Černého jsem měl také nejraději.

Jestli není něco v nepořádku v tom klubu současné vládní koalice.

No samozřejmě, že není. Stejně jako té minulé, budoucí, prostě všech. V té hře "vylízanej betl " není v pořádku nic.

Fiala? Fiala mi nic neříká. Ale Ladislav Fialka nebo fialky, tedy přesněji violky, to bylo i je něco!

Tak Eman Fiala byl také dobrý. Mně se líbil hlavn v Mužích v ofsajdu a ve Valentinu Dobrotivém. Fialka samozřejmě také. Violky jsou ovšem nejlepší, to máš pravdu. Už se na ně těším. Srdečně Tě zdravím do Hradce, Tomáši.

Zdravím, pane Pavlíčku. Dnes jsem si udělal trojnásobnou radost. Jednak jsem se konečně vypořádal s mým oblíbeným politikem. (Vím, vím, politika není vaše oblíbené téma, ale s tím proslovem nad Palachem už ta trpělivost přetekla. )

Nicméně dvakrát jsem si přečetl blog pana Flašky, který vzbudil nadšení a přiměl k okamřité akci . No a váš blog jsem si nechal nakonec, až budu mít klid. Je to vždycky takové klidné pohlazení lidskostí.

Jen marně pátrám, zda má ten pejsek zvedlou nožičku, nebo je to fenka, nebo se tam jen tak baví očuchávaním psích esemesek.

Já sázím na Slovácko. Jsou to sice "krajané" a sousedé, ale myslím, že jim došla šťáva. Bohemku mám mezi svými oblíbenými kluby i když je z Prahy. Měl jsem rád pana Pospíchala i s jeho slavným výrokem, že "fotbal nemá logiku" a s jeho nekompromisním přístupem k hráčům. Měl jsem(mám) samozřejmě rád i Tondu Panenku a před chvilkou jsem sledoval v televizi jeho penaltu. Dodnes si naprosto přesně pamatuju kde jsem sledoval jeho zlatou exekuci i s nejdůležitějšími okamžiky toho utkání. Dobiášův gól levačkou, dvojici Masný, Švehlík nenápadný, ale jistý Viktor a Honesovu penaltu mezi reflektory za brankou. Moc jsem fandil Jirkovi Sloupovi. Jednak to byl také zedník, druhak obrovský bojovník a nikdy ze sebe nedělal hvězdu...

Moc děkuji za přečtení a krásný komentář, pane Jurčáku a rovněž Vás zdravím. Já politiku opravdu nesleduji - dnes jsem udělal trochu výjimku, protože už mě to trochu -řekněme- štve. Vůbec se Vám nedivím, že jste reagoval na svého oblíbeného politika. Ten pejsek je náš a dělá právě tu větší potřebu. Máte pravdu Slovácko nepůsobí nejlépe, ale přivedli Romana Skuhravého a tan má se záchranářskými pracemi své zkušenosti. Bohemku mám taky docela v oblibě, ale zdá se mi, že to tam moc neklape. No, za mě, hlavně aby nešla dolů Dukla.