Na Závrati

Ulice "Na Závrati" je na předměstí. Na jejím konci stojí osamělý dům a u něho topol. Tam město končí. Nebo začíná. Dál už jsou jenom pole.

Post scriptum

Možná je to tak, že se jednoho nedělního odpoledne, v jednom starém domě, zvedne od stolu jistý člověk, obléne si kabát a výjde na ulici.
Jeho žena, jata neblahým tušením se za ním s úzkostí díva oknem. Nakonec se rychle obleče a vyběhne za ním.
Dostihne ho až na předměstí, v ulici "Na Závrati". On míří k osamělému dom na jejím konci a vstupuje do dveří. Ona přichází blíž k domu a zastavuje se pod topolem, z kterého zvolna padá list za listem. Oknem zahlédne svého muže v objetí s jinou ženou. Právě začíná pršet...

Anebo osamělá žena čeká ve svém bytě mužskou návštěvu. Snad upekla bábovku, uvařila čaj a oblékla si své nejlepší šaty. On konečně přichází a zastavuje se na protějším chodníku; váhavě přechází ulici a zastaví se v průchodu domu. Pak se náhle otočí a pustí se dolů prázdnou ulicí. Ona vše vidí oknem a vydává se za ním. Sleduje ho až na předměstí, do ulice "Na Závrati". On jde stále dál, míjí poslední, osamělý dům s topolem a mizí kdesi v polích.
Ona zůstává bezradně stát uprostřed ulice. V nějakém okně se rozsvízí světlo a v něm se objeví šťastná dvojice. Právě začíná pršet...

Anebo...