Když napíšete článek Vy, pane Miroslave, je to pro mě tady na blogu skoro takový svátek. Čtu ho vždy několikrát, protože s každým přečtením vyvstávají nové otázky a náměty k přemýšlení. Tento článek jsem četla již včera večer a až do usnutí jsem měla o čem přemítat. Kdybych měla vypsat všechny své myšlenky, byl by to nejdelší diskuzní příspěvek v historii tohoto blogu. Takže jen něco málo: Už bych bývala zapomněla, jak jsme doma na zahradě taky chodili na chůdách. Vidím jasně zapálené tváře svých bratrů a a vidím i sebe, jak se snažím, ale stále padám a bráši mě chytají... Dva už jsou nebožtíci, předevčírem měli svátek. A písnička suprová. Oni zamilovaní jsou taky blázni. Krásní blázni.

Moc Vám děkuji, paní Jarmilo, za přečtení a krásný komentář. Ano, chůdy byly skutečně součástí mého dětství a mohl bych o příhodách s nimi napsat víc. Přiznám se, že když jsem vkládal tu píseň, vzpomněl jsem si na Vás, protože Vy to "slovanské srdce" také cítíte a umíte ocenit .

Děkuji, jako vždy mě to potěšilo a pohladilo po duši. Vyprávění i obrázky.

Skoro v každé obci nebo městské čtvrti býval nějaký neškodný "obecní blázen". Se svými radostmi a běsy si žil sám svůj vnitřní život, uzavřen ve svém světě, který se tak nějak napůl prolínal s tím reálným. Často míval potíže s udržováním jakési "občansky a společensky obvyklé" úrovně soukromého života, ale v jeho okolí se vždycky našel někdo hodný, kdo mu pomohl se zaměstnáním, či se správou domácnosti. Jen my děti jsme na takové lidi bývali často nespravedliví nebo i krutí. Naštěstí se to z naší strany omezovalo jen na nějaké to občasné pokřikování a následný zbabělý útěk před "nesouhlasně rozlíceným bláznem" za roh a pámbuzaplať, velmi brzy nás to přestalo bavit. Když jsem se pak v prvním zaměstnání k mému překvapení dostal do blízkosti toho stále ještě zaměstnaného a jistou měrou tolerovaného "nešťastníka", k ničemu ze své minulosti jsem se před ním samozřejmě nehlásil, občas jsem s ním pokecal o životě a snažil jsem se mu potichu všechny ty naše staré hříchy svou pomocí, trpělivostí a občasnou ochranou před podobnými nezvedenci, jako jsem byl chvilku i já, mnohonásobně kompenzovat.

Moc Vám děkuji za přízeň a krásný komentář. Napsal jste hezky a naprosto pravdivě, pane Petře, cítím to stejně.

Mezi dětmi jsme žádného Mešuge neměli, ale tzv. obecního blázna ano. Byl neodmyslitelnou součástí nejen mého dětství, jako spousta dalších postav a postaviček. Kde je těm všem konec.

Tobě velká karma

Moc děkuji, Viléme. Já si uvědomuji, že u nás ve vsi (měla tehdy asi 1000 obyvatel), jsme měli těch obecných bláznů hned několik. Nejméně byli tři. Je to zvláštní. Možná to bylo tím, že byla v Sudetech a lidé tam po válce přišli z celé republiky. Takže to byl takový "tavný kotlík"

Ktovie, možno to všetko naozaj bol on. Veľmi sa mi to páčilo - i text, i myšlienky, i kresby. Želám krásnu nedeľu, u nás slnečno.

Moc děkuji za přečtení a krásný komentář. Já s Vámi souhlasím - určitě to všechno byl opravdu on, tak jako i my jsme všechno. Také přeji krásný zbytek neděle. I zde bylo slunečno .

Miroslave, velmi krásně napsaná i ilustrovaná vzpomínka z dětství. Moc se mi líbila...

Moc Ti děkuji, Tomáši. Jako vždy jsi mě velmi potěšil. Zdravím do HK .

Ostatně jako vždy, neb je stále proč, i za co

Moc děkuji, pane Jiří.

Moc hezké vzpomínky, my měli na vsi Emana, jednou o něm napíši.

Pohodovou neděli přeji

Vašek.

Děkuji a už se těším. Přeji rovněž krásnou neděli.