Miroslave, tak to je moc překrásný text i ilustrace//. A fotografie Tvého otce. Stejná tichá laskavost. Lavičky jsou úžasná, až magická místa. Mohly by vyprávět! O tichu i slovech, co slyšela. Místa k pozastavení a ztišení ... Blog velmi osobní, a přitom tak srozumitelný. Jeden z Tvých nejkrásnějších.

Přeji Ti krásné dny.

Opravdu moc Ti děkuji, Tomáši za velmi milý komentář, který mě hodně potěšil. Také si vždycky říkám, co všechno ty lavičky slyšely a viděly. Jsou takoví mlčenlivi svědkové. Srdečně Tě zdravím a přeji krásný víkend.

Byly doby, kdy jsem lavičky skoro nevnímal, protože jsem je nepotřeboval. 😉 Dnes je to jiné. Když se touláme na cestách, lavičky potřebujeme čím dál víc.

Ale i my máme "svoji lavičku", v sadě, pod dubem. Není to sice lavička, ale staré, obyčejné, skládací, dřevěné židle, u skládacího stolu. Když jsem je tam dával poprvé, uvažoval jsem, že je uvážu na řetěz, aby je někdo neukradl. Pak jsem to nechal tak, přišel jsem v životě o víc, než o staré židle a stůl. Už jsou tam víc jak deset let a neztratily se, ani je nikdo neponičil. Občas si na ně sedne i nějaký kolemjdoucí, protože jsou na úžasném místě. Zvlášť, když na jaře kvetou stromy, keře a louka. Mám štěstí, že tam většinou nesedím sám. Ale rád si vychutnávat i ty chvíle, když jsem tam jenom sám se sebou a s tím vším okolo. Stromy okolo jsem vlastnoručně zasadil a některé z nich dokonce z jadýrek. Když vidíte před sebou ty velké jabloně, vysoké víc než pět metrů, v nichž se schovávají ptáci, vidíte zázrak. 🙂 Zázrak, kterému člověk jen tak trochu pomohl. 😉

Pěkný blog a kresba. Podle velikosti soudím, že kolie, není liž pravda? Já měl od čtrnácti let, až na jednu vyjímku, jenom "vlčáky". (NO) Pro mne nejlepší psi na světě. Teď si, od loňského podzimu, dávám pauzu. Nemohl bych se nové věnovat tak, jak bych chtěl a jak by si zasloužila.

Mějte se.

Zdravím Vás a moc děkuji za krásný komentář. To s tou Vaši lavičku by stálo za blog, napsal jste to moc hezky. Jsou naštěstí takové "obyčejné " zázraky, které zlepšují náš život. Ano, je to kolie (už naše třetí). Přeji krásný víkend.

Jo lavičky. Jelikož jsem bydlel v posledním baráku v Křižíkovce tak mým Eldorádem byl Kaizlák a Invalidovna. Kdyby ta dnes již některá zaniklá křoviska a lavičky dokázaly vyprávět. Ta alotria a později první polibky, kterých byly svědky. Vzpomínky, nádhera.

Vašek

Moc děkuji, Vašku. Invalidovna je okouzlující místo. Bydlel tam můj kamarád - má to tam takovou zvláštní atmosféru.

Také často píši venku. S tou samotou jste to trefil přesně. Jste i nejste. Mám také místo, kam chodím nejraději. U vody. Někdy jsem bohužel líný tam dojít, je to trochu dál. Jako třeba dnes :-))))

Navíc jsem s překvapením zjistil, že dnes je Vuelta na Eurosportu už od 13 30, takže znovu váhám, jestli vyrazit a jen venku poslouchat přenos jako pozadí. To jsou starosti :-)))))))).

I u nas mame lavicky. Jsou hojne vyuzivany detmi, ktere si tam hraji, na smazeni a popijeni alkoholu. Nejspis braniku z akce v lidlu.

Jj, takové znám taky.

u neceho takoveho vzdycky myslim na Vodnanskeho se Skoumalem ...

'o lavicko, kez bys drzela hubu'

Vcera jsem fakt chtel sepsat pro tebe takovou malou zpravicku, dat to do male obalky a prilepit to zespodu na tu lavicku. Ale ony jsou tam vlastne 3. Kdyz na te jedne sedim, tak se divam primo na tu akademii a ty dve vedle sebe jsou nastorz. Pod kterou bych to mel prilepit, az se zase nekdy dostanu do Prahy?

Chtel jsem te v te zpravicce upozornit, ze si zapomnel zminit tu hospodu hned vedle ... Na Slamniku tam prece chodily cele generace studentu z toho dejvickeho campusu - urcite si mezi nimi byl i Ty - nebo?

Tak Ty to znáš, Jene. Jasně jsou tam tři - tak když tak pod tu nejblíž k OA. Máš pravdu Slamnik jsem vynechal. Ani nevím proč. Já myslím, že to byla kultovní hospoda hlavně pro studenty VŠZ v Suchdole. Aspoň mi to kluci říkali (od nás ze třídy na tu "hnojárnu" šli hned čtyři). My jsme chodili spíš poblíž Strahova nebo Podolí.

Hezký...na různé lavičky je bohato v Litomyšli

Ano, v Litomyšli je vůbec krásně. Libosad - tuším (už jsem tam dlouho nebyl).

Dobře, že jsem si tvůj článek přečetl až dnes v sobotu, kdy přece jen čas plyne klidněji. Moc pěkně jsi to napsal a ilustroval

Děkuji Ti, Viléme. Pochvala od Tebe mě vždy potěší.

Pane Miroslave, podívala jsem se na blogy s jediným přáním. Abyste se tady objevil Vy s nějakým hezkým článkem, a ono se mi to splnilo. Dnes je to navíc se starou fotkou. Tatínek má v sobě podobné fluidum, jako máte Vy. Lavičky mám také ráda, ale ne ty ve městě. Raději ty vzdálenější, kam určití lidé nechodí, protože jsou pro ně daleko nebo vysoko. Třeba lavičky u našich pramenů. Před týdnem jsem byla u nejvýše položeného na Studničním vrchu, téměř v tisíci metrech, Jelení koupel. Najděte si povídání o našich pramenech a studánkách, anebo ještě lépe, přijeďte se pokochat. Podzim u nás bývá krásný...

Já Vám ze srdce děkuji, paní Jarmilo. Potěšila jste mě. A děkuji I za tip - podívám se na to.