Když to byla hra

„Soudruhu, myslíš, že kdyby to byla imperialistická hra, tak by kubánskou ligu zahajoval sám kompaňero Fidel?“

Jsem první metař.
Odpal je dobrý, ale míček se ke mně dostane včas.

Hlavní rozhodčí ukáže do oblohy.
„Sejf!!“ vykřikne sudí u první mety a rozhodí ruce.
Hlavní stále ukazuje vzhůru a zavrtí hlavou.
„Aut!“
„Dobře, Manďáku!“ ozve se pochvalný hlas a potlesk.
To Mirek Vojtíšek, největší kapacita československého soft- a baseballu, ocenil hlavního rozhodčího za to, že trvá na svém rozhodnutí.
Sudí Manďák se zapýří. Pochvala od takové osobnosti potěší.
Zápas je náš a zítra do dalšího kola!
***
„Ty ne!“
Hospoda večer. Na stěně je vymalován začátek partitury skladby „Vzpomínka na Zbiroh“ od Václava Vačkáře a silueta zámku. To se mi líbí.
„Ty ne,“ opakuje hostinský, když si prohlédne můj občanský průkaz. Starý, popletený děda.
„A to jako proč?“ zeptám se.
„Takhle to má vypadat,“ řekne a ukazuje rok narození v průkazu mého spolužáka Jirky.
„Já jsem se narodil o rok dřív, přeci.“
„No právě.“
„Jak no právě? Osmnáct mi bylo vloni v prosinci,“ trvám na svém.
Děda chvíli přemýšlí a pak položí půllitr přede mě.
Popravdě bych si radši dal limonádu nebo čaj. Jenže, jak bych vypadal?
***
„Vy jste študáci, jo?“ zeptá se štamgast vedle mě.
„Jo, jsme tady na tom softballovým turnaji.“ odpovím.
„A odkud ste?... Aha, to je daleko.“
Naproti mně sedí mohutný černoch a směje se.
Je to Orlando. Pamatuji si ho z odpoledního zápasu.
„Von se menuje Orlando,“ řekl totiž kapitán jeho mužstva rozhodčímu.
„Já tady studuju na unverzita sedumnáctýho listopadu. Vís, ty volé?“ řekne Orlando a zvedne půllitr.
Přiťukneme si.
Je to sympaťák. Zítra mu budu fandit.

***
Když vidím spoluhráče a spolužáky, je mi jasné, že zítra to bude krátká záležitost. Sotva se drží na nohou. Tohle nechápu. Mohli zůstat chlastat doma a ne se vláčet až sem.
Franta stojí pod stromem a zvrací.
„Seš debil,“ řeknu mu.
***
„Já mám malej spacák. Vůbec se do něj nemůžu vejít.“ stěžuje si můj spolunocležník ve stanu, Tonda.
„Máš ho složenej, vole. Neměls chlastat.“
***
Softballové turnaje neregistrovaných mužstev ve Zbirohu pořádané ÚV SSM byly pojmem. Uskutečnilo se pět ročníků v letech 1972 – 1976.
Byl jsem tam třikrát. Poprvé jsem hrál za PrivátKlub Choceň, pak za naše gymnázium. Největší dojem na mě udělaly týmy Technika Brno, VŠCHT Praha a samozřejmě Univerzita 17. listopadu, kde hráli Arabové a kluci z Kuby, či Guatemaly.
Potkal jsem tam takové osobnosti jako pan Aleš Hrabě, zakladatel sekce pálkovacích her v ČSTV a asi největší guru tohoto sportu u nás. Jeho legendární větu, kterou použil někde na ÚV ČSTV, jsem uvedl v perexu.
Nebo Miroslav (Mirek) Vojtíšek, který měl za sebou stáž v USA a působil jako hrající trenér v legendárním klubu Black Horses Praha.
Do našeho města přinesl softball Radko Hrma, profesor na místní průmyslovce, který přizval i nás, zájemce z gymnázia.
Byly to krásné chvíle ve Zbirohu. Až na ten alkohol, tedy.
***
Na druhý den to dopadlo tak, jak to dopadnout muselo, když se většina mančaftu neudržela na nohách.
Je mi líto paní profesorky, která s námi jela místo tělocvikáře, který nemohl. Někdo s námi totiž musel jet, abychom dostali v pátek volno a mohli reprezentovat naše gymnázium. On jí tělocvikář ostatně připravil mnohem větší trapas nedávno. Při shromáždění celé školy si myslel, že u jejich stolu na pódiu auly gymnázia je stejně dlouhý ubrus, jako u těch ostatních. No, nebyl.

***
Všechno je hra. Měla by být.
„Chci vám říct, že nic není velké a významné. Život se skládá z úplných drobností. Takže pokud se zaměřujete na takzvaně velké věci, život promarníte,“ (Osho)
***
Pozn.: Kresby autor
Zemřel Aleš Hrabě, zakladatel baseballu a softbalu v Česku - Sport.cz

***