Když městem pochodují HJ

„Hitlerjugend“ (Hitlerova mládež) byla mládežnická polovojenská organizace NSDAP. V jejím rámci existovala též frakce pro mladší chlapce, zvaná „Deutsches Jungvolk“.

Lázně Bělohrad byly a stále jsou poklidné městečko. Mám k nim vztah. Můj dědeček byl za První republiky a za Protektorátu ředitelem tamní Kremličkovy textilky, narodila se tam moje maminka a často jsem tam zajížděl.
Za války sloužily lázeňské budovy jako ubikace Hitlerjugend.

Zase pochodují městem. Třískají do bubínků.
Ra-ta-ta, ra-ta-ta...
Sveřepé, předčasně zestárlé tváře.
Každé ráno do školy, kterou jim musely české děti přenechat. Samy mají vyučování odpoledne. Každý den až do večera. Prakticky celou válku.

„Tam v lázních jsou těch fakanů stovky,“ řekne pan Franclík. Stojí u okna a sleduje tlupu pochodujících HJ.
„Vždyť jsou to ještě děti,“ míní paní Franclíková.
„Ty jsi dobrá, děti! Zfanatizovaná pakáž je to. Neměli by s tebou nejmenší slitování, to si piš.“

Cukrárna „U Mistrů“ je na náměstí.
Toho ospalého odpoledne tam sedí nad zákusky, při malém stolku u okna dvě dívky a něco si vyprávějí.
Vstupují tři HJ. Hluční, sebevědomí. Objednají si zmrzlinu.

Dívky se schoulí do sebe a snaží se být neviditelné.
„Tak jak se vám u nás líbí?“ zeptá se servilně paní za pultem.
„Jak u vás?!“ zavříská ten nejstarší Němec. „My jsme tady doma. To vy jste u nás. Alles klar?“
Vyhrnou se na sluncem ozářené náměstí. Usadí se pod strom a pochutnávají si na zmrzlině.
***
Ty dvě dívky u okna, to byla moje maminka se svou nejlepší kamarádkou.
***
Pozn.1: Kresby autora textu
Pozn.2: Podle vzpomínky mé maminky.
Pozn.3: V Lázních Bělohrad bylo alokováno více než 600 HJ (viz publikace Zdeněk Prchal: „LB, průvodce historií“ (2007)