Milí přátelé, moc děkuji za Vaši návštěvu a krásné a zajímavé komentáře, které jsem si se zájmem přečetl. Odpovím na ně během příštích dnů. Dnes jsem, bohužel, většinu dne strávil na veterině s naším čtyřnohým kamarádem - v minulých dnech prodělal náročnou operaci, teď reoperaci a vyskytly se nějaké další komplikace. A teď už se musím jít vyspat. Přeji všem krásný víkend.

Miroslave, tu krásnou ilustraci bys neměl založit někde do šanonu, neměla by sdílet osud narychlo mobilem nacvakaných fotek, které zmizí v moři ostatních v obří jámě pamětnici /dnes nějakého obřího cloudu/

Text je skoro jak od Karla Čapka.

Já bych ještě ale přidal variantu policajta, který by šel osobně zjistit důvod, proč se v pokoji svítí. Třeba by svým "aktivismem" zachránil lidský život.

Moc děkuji, Viléme. Já mám všechny ilustrace schované, ale připouštím, že nevím kde. Ta varianta s policajtem (třeba s Tvým kapitánem Minaříkem) je dobrá, díky.

Okno do tmavé noci září

za oknem mihne se stín nahý. Samozřejmě, že se tam odehrává milostný románek. Často tvrdím, že o ničem jiném než o lásce nemá cenu psát.

Vašek

Vašku, díky moc a máš pravdu. O té lásce podobně mluvil kdysi i Petr Novák.

A nebo v práci oslavovali, a někdo to přehnal a usnul s hlavou na stole.

Děkuji za přečtení a komentář, pane Šťastný. Máte pravdu, to je také moc dobrá možnost.

Pěkná kresba a milé vyprávění s nadhledem, pohodou a s otevřeným koncem, který si každý může doplnit sám, pokud by chtěl. Ostatně jako vždy.

P.S. pro paní Černou a pana Chmelíka, popř. i další:

Nebo by to taky mohlo být takové jako naruby obrácené Platónovo “podobenství o jeskyni”.

Ten Platónův pozorovatel byl omezen ve svém pohybu, uvězněn v jeskyni a na její stěně mohl pozorovat jen stíny, které mu tam vrhal osvětlený reálný svět před jeskyní a vytvářel si tak svoji “pravdu” o světě venku. Později někteří v tom omezení pozorovatele v jeskyni spatřovali i podobenství o prozření a poznání skutečné pravdy a pravé víry, kdy to původní omezení schopnosti vidět, vnímat a zamýšlet se, může být překonáno odchodem z jeskyně do plného světla pravdy, tak zvaným prozřením...

Zde v příběhu od pana Pavlíčka je to naopak. Osvětlená skutečnost se odehrává uvnitř uzavřeného prostoru výše a pozorovatel stojící venku a níže se o ní může domnívat “pravdu” podle stínů a zvuků*, pokud jsou mu tam ven k němu posílány.

* Např. působených nějakou aktivitou (obvykle dvou) osob s určitou vzájemnou přitažlivostí. Konec filosofování.

Moc děkuji za návštěvu a - jako vždy - velmi zajímavý komentář. Ono to s tou jeskyní tak trochu je.

Je až zarážející, že za pravdu člověk považuje něco tak prchavého, jako je jakási krátkodobá myšlenka v jeho hlavě. Je to zločinec, je to dokázáno, je to pravda a patří do vězení! Jakoby věznění někoho mělo jinému přinést nějaké štěstí, napadá mě při čtení takových komentářů. Člověk obecně toho tak málo ví, ale "má pravdu". Co je to anebo kde je pravda, to nedokážu slovy říci, aspoň já ne. Když stojím na kopci a dívám se na to malinkaté dole a pak na to obrovské nebe nad sebou, tak blízké, že je až ve mně, tak mám zvláštní pocit. Nevím, jak bych ho popsala. Mám ho ještě nějakou dobu i poté, co jsem se vrátila zpátky "mezi lidmi". Nevím, jestli tohle souvisí s tou hledanou pravdou, možná ne a já jsem úplná trubka, je to tak, pane Miroslave?

p. Černá:

Nádherně jste to popsala!

Samozřejmě, že ta poslední část Vaší závěrečné věty, cit.: ".... možná ne a já jsem...." zcela jistě neplatí. V podstatě vlastně potvrzuje závěr mého příspěvku z 21.23 hod. a Vy jistě víte, co tím myslím.

P.S. Sice jste ty řádky adresovala panu Pavlíčkovi (a ten jistě zareaguje), ale mně se Vaše slova velice moc líbila - jsou velmi autentická a dojala mne. Proto ta moje reakce.

+ Za text k zamyšlení a překrásnou ilustraci, ty barvy! Miroslave, přeji Ti krásný víkend.

Tomáši, moc Ti děkuji - hlavně také za pochvalu kresby. Šel jsem na nákup do Liedlu v Holešovicích; když mám čas, tak to vezmu přes Trojskou lávku a podél Vltavy a tam jsou budovy sportovního zařízení (patří to snad FTVS). Chodím tam často, ale tuhle večer mně ta scenérie zaujala, tak jsem si ji načrtl. A to je ta ilustrace. Přeji Ti krásnou Neděli.

Pán Pavlíček, predtým ako som si prečítala blog, som sa pri obrázku prikláňala ku šteklivej predstave ako Vašek. Potom ma napadol citát Ján 14:6 SSV-: „Ja som cesta, pravda a život."

Děkuji moc, paní Melišová. Ten citát z Janova evangelia mám moc rád.

Na pravdu je mnoho názorů, ale většina je nihilistických, tedy neuznávajících objektivní pravdu. Většinou končí nesmyslným vyjádřením: "Každý má svoji pravdu." Absolutní pravdu nejsme nikdy schopni poznat a vyjádřit, ale můžeme se k ní přiblížit co nejvíce. Tomu se říká objektivní pravda. Platí tedy slova: "jsem blízko pravdě". Abych byl co nejblíže pravdě, musím o věci co nejvíce vědět. Lidé potřebují pravdu, protože se chtějí produktivně a správně rozhodovat. Lež obvykle slouží jen někomu, obvykle je součástí propagandy, nenávisti a štvaní, je to tedy útok na mysl druhých lidí, je to útok na spravedlnost. Jsou ovšem také lži jako fabulace, pohádky, milosrdné lži. Proto je nutno rozlišovat. K tomu slouží Desatero: "Neučiníš křivého svědectví proti bližnímu svému." V křesťanství tedy není lež hříchem, pouze to musí být záměrné popření pravdy, tedy křivé svědectví, které má někoho poškodit..

Moc děkuji, paní Veroniko.