Tady není moc co dodat. Tolik hezkých komentářů se hned tak nevidí. A hlavně, díky Mirku za lidský přístup v nelidském prostředí.

Díky moc, Petře, za přečtení a komentář. Vždycky se snažím hledat to lepší. Přeji hezké dny.

Je to možné! Dříve jsme říkávávali, že když se sejde víc ženských u vína, nutně to skončí u porodů a když aspoň třé chlapi, tak na vojně. Já měl to (a teď nevím, jestli napsat štěstí, nebo smůlu, že jsem to měl na 730. U bojováků, SO BVP, PŠ VÚ 3866 Mikulov a víc jak rok u ZVO VÚ 4425 Prachatice. A pokud bych měl říct, jakáže byla ta vojna...tak především "pestrá". Jak už jsem tu psal onehdy, měl jsem kliku, že jsem si v Mikulově kopl i fotbálek mimo kasárna, ale na divizi v Prachaticích to určitě nestačilo. Ale i tam se mi podařily některé kousky, která nám mnoho spolubojovníků závidělo. Jedním z nich byla účast na dvou turnajích "O líný míč MS" ve Veselí n L., kde se mi podařilo vytáhnot z kasáren cca 15 vojáčků, i když turnaj jsme odehráli prakticky v sedmi lidech a druhým byl ASUT. S nevelkými zkušenostmi z "Wolkrova Prostějova" na ZDŠ, se mi podařilo přesvědčit pplk. X, politruka útvaru, že, bychom s jistým hudebně dramatickým pásmem mohli dosáhnout slušného výsledku i na divizi. Ale chtělo by to angažovat dvě recitátorky z místní SPed.Š a museli bychom mít možnost zkoušet na tamním internátě. Samozřejmě, "po službě". No, chodili jsme tam dva týdny, každý den, se složkami "Salvy slávy" pod paží, poctivě zkoušet každý den NO a poctivě přiznávám, že asi čtyřikrát jsme tam i došli. Ale i tak jsme vždy ještě stihli posedět u Medvěda, na Zlaté Stezce, U Jeleňa... Nicméně výsledky se dostavily. Prostě "kvalita" se prosadila a my vyhráli divizní kolo a vybojovali si pak týdenní "veget" v Českých Budějovicích" na okruhovém kole ZVO. Musím přiznat, že tam jsme strávili asi nejvíce času v "Alma Mater" jednoho našeho předního blogera, publicisty a historika, tedy v M. K. No a tam nám také pan pplk. podepisoval opušťáky na 3+2 a my frčeli směr Morava. Až na jednoho člena sboru. Ten pelášil na KV. :-)))

Moc děkuji za návštěvu a komentář. A dík za připomenutí ASUTu. Vlastně jsem se také zúčastnil - obrázkem "Písek, měst mé služby". Už jsem na to skoro zapomněl.

Mně se coby špagátovi stalo u stavebního praporu v osmdesátých letech v Kutné Hoře stalo něco podobného. Na mnou stejně zařízené ilegální vycházce se poprali “mí Pétépácký kluci” s bojovákama, kteří nás tam srdečně nenáviděli a na pomoc si dokonce zavolali esenbáky. Protože jsem moc nespolupracoval s SNB při jejich chytání, vymohli si přeložení mě i těch tří výtečníků do hlubokého lesa u Staré Boleslavi, kde jsme byli pod dohledem velitelství praporu a mezi lidi to bylo odtamtud všude daleko. Přesto se i tam v podobných výletech do restaurací v Boleslavi pokračovalo, akorát bylo nepříjemné, že tam často seděli lampasáci od konkurenčních a ideologicky pevných rakeťáků, kteří na nás taky volali lítačku či policajty. Jednou tam seděl i náš major Tomášek, nejdříve jsme se lekli, pak on si sám přisedl k nám, v klidu a míru jsme popíjeli, načež po nějaké době nějaký lampas od rakeťáků vyvolal hádku a rvačku a jako obvykle zavolal SNB, kterým jsme včetně našeho majora, který se pral na naší straně, zdrhli přes záchodky. Druhý den si mě předvolal náš velitel útvaru a kladl otázky - kdo jsme tam byli, jak to probíhalo... a nakonec se zeptal: Neviděl jste tam nějakého vojáka z povolání od našeho útvaru? Když jsem opatrně a nejistě řekl, že si nejsem jist, že “možná” majora Tomáška, odvětil mi: “To si buďte jist, že ani on, ani kdokoliv takový od nás tam nebyl. A dobře si to zapamatujte.” A nic z toho nebylo.

Tak to je také povedená historka. Je to vždy a všechno o lidech.

Tak jste vystoupil v mém snu, pane Miroslave. Článek i diskuzi jsem četla později večer. Ve snu byl i můj bratr, viděla jsem ho zcela zřetelně. Rozhodovali jsme se, zdali brát s sebou na návštěvu člověka, který se rád napije. Vy jste tam nebyl fyzicky, ale jako varovný hlas, že důvěřovat se nevyplácí. Na rozdíl od toho hlasu si myslím, a Vy určitě taky, že nějaké ideje a víru musíme mít, abychom vůbec mohli žít. I když se nám to mnohokrát nevyplatí.

na to septal uz Neckar:

'Kdo vchází do Tvých snů, má lásko?'

a vida, je to Pavlicek ....

Na ZVS neboli Základní vojenské službě (a najmě té dvouleté) není až tak důležité, že - jak se často říká - to špatné zmizí a zůstane jen dobré. Ani náhodou. Ale vzpomíná se na ty veselejší záležitosti. A Ti, kdo si jí skutečně prošli a prožili tu nesmyslné, tu skutečné a nikoli zbytečné příběhy, by měli najít odvahu a leccos sepsat. Protože kdykoli čtu nějakou odsuzující stať, nutně mě napadne, že se autoři pouze potřebují přidat do nějakého šiku, ale ve skutečnosti nikde nebyli. Polemika bude samozřejmě rozdílná, ale nelze soudit jen podle toho, že tam a tomu se stalo právě to. Proto příběh pana Miroslava beru jako uvěřitelný, protože kouzlo paradoxů platí vždy a všude. Tehdy jako dnes.

Příjemný den.

Děkuji za návštěvu a zajímavý komentář a přeji rovněž příjemný den.

Napadlo mě přísloví - kdo chce tam, pomozme mu tam. V tom druhém případě už to pro ty dva smrdělo Sabinovem

Oprava - kdo chce kam, pomozme mu tam

Člověk si ani tenkrát neuvědomoval, že dobré srdce místo radostného bubnování může přijít i na buben..

Ano, to je fakt

Stále tvrdím, že vojna byla hezká, ale krátká

To jste trefil přesně, pane Jiří

Jsem také tankán. Za šestidenní války (červen 1967) jsem byl ve vojenské nemocnici v Klatovech, byla vyhlášena pohotovost, tak jsem ležel v pozoru.

Vašek

Tak to mě těší, Vašku, že jsme oba bývalí tankáni.