Dobře, že jsem Vás navštívil v době, kdy se diskuze už rozjela. Jinak bych zbytečně kladl otázky, jejichž odpovědi si přečtu v druhém díle

Tu dámu na velocipedu bych si klidně i zarámoval a pověsil v mé pracovně

Děkuji Vám moc, pane Viléme. Snad se mi v druhém díle ty otázky podaří zodpovědět .

No pane Miroslave, přece jen jste to Vy, na té úvodní fotce... Já jsem celoživotní cyklistka. Začínala jsem pod štanglí. Prvním mým kolem, skutečně mým, byl sovětský arab z Volgogradu, ale jezdil dobře. V 19 jsem si pořídila menší městské kolo s přehazovačkou, které jezdilo neuvěřitelně rychle, a tak jsem na něm projela půl Moravy. Dodnes ho mám, a kdyby se mu daly nové duše, bylo by na pojížďky městem ideální. Pak byly nějaké závodničky - starý dobrý favorit bych měla také dodnes, kdyby mi ho někdo neukradl. Těch mně ukradených kol bylo více, jednu dobu byla v Česku taková móda, krást kola... Ale abych se dostala k tomu vysokému kolu: Slyšela jsem, že nemá brzdy, tak to já si ho nemohu v našich kopcích dovolit. Takové monstrum se asi dokáže pořádně rozjet. Vím to podle jednoho mého starého horského kola. Těžké je jako kráva, ale když se rozšlape, jede jako blázen. Vy jezdíte jen po rovince?

Dobrý večer, paní Jarmilo, děkuji Vám za návštěvu a zajímavý komentář. Ano, jsem to já, ve Stromovce, kde nejčastěji jezdím , jak správně píšete, většinou po rovině. I když do kopce jezdím také a vyjedu celkem prudký, ale z kopce moc ne. Začínal jsem stejně jako Vy, tedy "pod štanglí" a šlo to dobře . Nejlepší kolo, jaké jsem měl byl také Favorit. Vysoké kolo brzdy skutečně obvykle nemá a já o tom píšu v druhém díle blogu, který zveřejním zítra. Mějte se moc hezky!

Skvělý blog a opravdu parádní akvarely, Miroslave. Ano kostitřas je velmi elegantni, moc se mi líbí ten kontrast velkého a malého kola, který mu moc sluší. Přemýšlel jsem, jak se asi bude z něho slézat, aby jezdec neztratil důstojnost - asi bych sám hledal nějakou pevnou stěnu či nějaký silný strom pro opření.... A nejen proto se těším na druhý díl.

Té slečně to opravdu moc sekne, a podle rozevlátých elegantních šatů i stužky na kloboučku je vidět, že to docela pěkně rozjela.

A na otázku ke stroji pana Boltona moje stručná odpověď: Chci řídit!!

Srdečně Vás zdravím, Miroslave!

Děkuji Vám moc, Tomáši, potěšil jste mě velmi. O slézání a ovšem také o padání bude druhý díl, který zveřejním zítra . Ano, také bych radši řídil . Ona existuje dobová ilustrace toho stroje, kde má muž u řízení klobouk stažený do očí (aspoň to tak vypadá). A jeden anglický historik sportu k tomu napsal, že se nejspíš stydí, jak zneužívá toho u ozubeného pohonu.

Srdečné pozdravy do HK!

Miroslave, to je zase bezva blog! Ten kostitřas je super kolo. Líbí se mi od doby, kdy jsem ho poprvé spatřila.

K Vám se vyloženě hodí. Jezdíte na Břežanský kostitřas?

Díky za blog se skvělými ilustracemi!

Děkuji Vám moc, Marie. Tak jsme na tom stejně - také se mi líbí od první chvíle, co jsem ho uviděl. Ne, ne do Břežan nejezdím . Já jsem ani nevěděl, že je to i pro vysoká kola.

Ano. Bicykl okouzlil i Zdenku Braunerovou. Když pobývala v Roztokách, jezdila na bicyklu v kalhotové sukni, což bylo na počátku století nevídané a vzbuzovala pohoršení.

Děkuji Vám za návštěvu a zajímavou informaci. Zdenku Braunerovou znám jako vynikající impresionistickou malířku, ale že jezdila také na kole, jsem nevěděl.