Inženýr Nenažraný

Možná ho také znáte. Předem podotýkám, že není politicky činný. Není členem strany, dokonce ani odborů. Podle všeho by už měl být v důchodu.

Inženýr Nenažraný sedí támhle v té kanceláři. Na konci chodby. Na dveřích má takovouhle jmenovku.

Já nevím – a neví to nikdo – čeho je vedoucí. Jak vidíte, jmenovka je přepsaná – původně tam prý bylo „Specialista“.
Každopádně se mi ho nikdy nepodařilo přistihnout při nějaké práci.
***
Šéfkonstruktér Franta prohlíží můj návrh na prkně. Vykřikne „Bravo!“ Záhy pochopím, že to nepatří mému výkresu.

„Bravo!“ vykřikne František znovu, přejde k oknu a začne tleskat. „Pan Nenažraný jde do práce! Nastojte, pan Nenažraný jde do práce! Není dnes den branosti? No jistě, přivezou zlaťáčky. Bravo, pane Nenažraný.“

***
Inženýr Czerný dokončil projekt a předkládá výsledky ke schválení. Listujeme v jeho zprávě. Pan Czerný je nervózní. Přináší kávu a mísu se sušenkami, které koupil za vlastní peníze. Přichází inženýr Nenažraný. Co ten tu chce? napadne mě.
Posadí se na židli a přitáhne mísu se sušenkami před sebe.
„Já jsem se sem přišel najíst,“ řekne. „Nestih’ jsem se nasnídat.“ Když dojí, zvedne se a zprávu někam odnese.

Pan Czerný je smutný. Musí zprávu vypracovat znovu. Ta původní se prý někde ztratila.

***
Před vchodem stojí firemní auto. Řidič Vláďa vystoupil a zapálil si cigaretu.

„Co se děje, Vláďo? zeptám se.
„Nenažranej si objednal vůz. Prej služební cesta,“ mrkne na mě Vláďa a foukne mi kouř do obličeje, což nesnáším. Ty vole!
Inženýr nanosí do auta materiál, který „zbyl“ v dílně a dá pokyn k odjezdu.
Jede se na jeho chatu. Zatím co pan Nenažraný je uvnitř, Vláďa hledá v lese houby. A najde krásné hřiby. Ty si ovšem vezme pan Nenažraný. Jeho služebka, jeho chata, jeho les, tedy i jeho houby.
Za dva dny se objeví ve Večerní Praze tato fotografie, s titulkem: „Rostou! Šťastný nálezce, Ing. Nenažraný s kapitálním úlovkem.“

***
Německá firma pořádá prezentaci svých produktů pro potenciální zákazníky. V salonku jednoho hotelu na Smíchově. Naší firmu zde zastupuje můj šéf. Mě vzal s sebou a tak sedím vedle něj. Když prezentace skončí, řekne zástupce firmy: „A teď si vás, vážení přátelé, firma Stakupress dovoluje pozvat na malé občerstvení.“
Vtom se ozve hrozná rána a všichni upřou oči směrem k výbuchu. Pan Nenažraný právě vyrazil zamčené dveře salonku a vpadl dovnitř.

Aniž by pozdravil, či na někoho pohlédl, vrhne se neomylně k připravenému občerstvení.

„Kdo je to, proboha?“ řekne polohlasem, sám pro sebe, zástupce firmy.

Inu, pan Nenažraný. Tak co - neznáte ho náhodou také?
***
Pozn.: Kresby autora textu
***