Hlavička

„...vzdala se prsou, vaječníků i dětí.“ Jasně, každý si může se svým tělem dělat, co chce a mně do toho vůbec nic není. Ale vždy, když čtu takovou zprávičku, vzpomenu si na jednu Mílovu hlavičku.

Ve svém prvním zaměstnání jsem si rychle oblíbil Bohouše. Byl to už pán v letech. Pracoval v zámečnické dílně a měl na starosti hlavně přípravu materiálu. Stával na dvoře u pily a sledoval, jak se se boří do ocelové kulatiny. Staral se o přívod oleje a pokuřoval. Jako by se s cigaretou už narodil, říkal jsem si.
Bavili jsme se většinou o fotbale. Bohouš byl slávista. Protože ale na Slávii pořád nadával, začal jsem mu říkat „Nepravý“. Jakože nepravý slávista. A ta přezdívka se ujala. Kolegové říkali: „Kde je Nepravý?“ nebo „Ať to udělá Nepravý.“ A tak podobně.
***
Občas jsem s ním zašel na fotbal do starého Edenu. Seděli jsme blízko trati a za námi jezdil vláček. Bohouš kouřil, popíjel pivo a nadával. Bylo to poetické. Fotbalu ale rozuměl. Bylo vidět, že ho kdysi hrával. Myslím, že za Admiru nebo za Meteor. Na Julisku se mu nechtělo. Říkal, že je to daleko, ale spíš nechtěl být očitým svědkem toho, jak Dukla „sešívkám“ naloží.
***
Jednou v pondělí jsem s ním chtěl probrat výsledky uplynulého kola, ale on mlčel a jenom kouřil.
„Tebe už taky nic nezajímá, Bohouši,“ povídám.
A on na to: „Víš, co mě zajímá, Mirdo? Aby mně všichni políbili prdel. To mě zajímá.“
***
Jindy jsme šli ráno do práce a najednou se od někud přihnalo auto a přímo na Bohouše. Popadl jsem ho za ruku a strhnul ho stranou.

„Člověče, Bohouši, dyť tě málem přejelo auto!“
„Taky by se hovno stalo,“ na to Bohouš.
Tak takový byl Bohouš.
***
Mistrem v zámečnické dílně byl Míla, který byl zároveň předsedou ROH. Taky bezvadný chlap. Uměl dávat perfektní hlavičky. Skoro jako Gerard Depardieu ve filmu „Otec a otec“. Lidé před ním utíkali, ale on je vždycky nějak dostal. Některé dámy po hlavičce dokonce plakaly. Mně hlavičku nikdy nedal. Chtěl, abych na schůzi ROH seděl vedle něj. Vytáhl nějaké lejstro, přečetl tak dvě slova a obrátil se ke mně:
„Prosím tě přečti to, já jsem si zapomněl brejle.“
Já jsem to přečetl a byli jsme oba spokojení a kamarádi. No, asi to nebylo tak docela kvůli zapomenutým brýlím. Ne že by Míla neuměl číst, to nejsme v Americe. Ale, řekněme, že to moc neválel.
***
Jindy mě také místo sebe posílal na schůzi ROH na Devítku (tedy na Prahu 9). „Míro, běž tam za mě, dostaneš tam párek a pivo,“ říkal. A taky že jo.
***
Jednou jsem za ním přišel a nabízel jsem mu lístky do divadla. Byl jsem totiž kulturní referent.
„Prosím tě,“ povídá Míla, „kultůra, to je pro ženský.“
Tak takový byl Míla.
***
Jednou došlo s hlavičkou na Bohouše. Ale ten se bránil, jako lev. Míla se mu ne a ne dostat na kobylku. Nakonec se Bohouš chytil ponku a stál tam jak přibitý.
„Tak ty ták?“ smál se Míla. „Tak to dostaneš na malej mozek,“ a prásk!!- jejich hlavy se srazily.

***