Miroslave, další krásně poskládaný mozaikový blog. Barevný jak vitráže Marca Chagalla. Náš svět od vnímavého pozorovatele. Moc hezky jsi to ilustroval. Poslední kresba se mi zvlášť moc líbí, pro „prázdná" místa, a úžasnou barevnost

Srdečně Tě zdravím a přeji krásné dny babího léta.

Moc děkuji, Tomáši. Ty víš, že Tvoje návštěva a pochvala mě vždy moc potěší. Ten motiv kostela na Slupi jsem nakreslil velmi rychle na obálku, ve které nám hodili volební lístky. Původně to byla jen taková zkouška/ náčrtek, ale pak se mi to docela líbilo, tsk jsem na to aplikoval akvarelové pastelky a použil jsem to do blogu.

Srdečně Tě zdravím a přeji Ti krásný víkend.

Miroslave, opět - jako vždy - nádherné.

Už to zde někteří psali a já to jen doplním - Vy jste jeden z mála velmi kvalitních blogerů (řekl bych spíše výjimka), který píše blogy inspirující k hlubokému zamyšlení, k pochopení toho nejdůležitějšího, co je v životě podstatné, zkrátka blogy plné lidskosti. Proto je (a zjevně nejen já) tak rád čtu. Jsou vždy pohlazením po duši.

Moc Vám děkuji, Pavle. Opět jste mě velmi potěšil. Přeji Vám krásný víkend.

Zase ,,jenom" kus člověčiny

Děkuji Vám za přízeň, pane Jiří. Vaše návštěva mě vždy potěší.

Veľmi pekné povídání a tiet kresby, vždy sa to dotkne môjho v tom dobrom slova zmysle. To poznanie a pochopenie, čo do toho vkladáte

Moc Vám děkuji za přečtení a krásná slova, která mě potěšila.

Proč mám po dočtení kteréhokoliv tvého blogu dojem, že svět je krásný takový jaký je.

Vašek

Děkuji Ti Vašku, udělal jsi mi radost. Já si opravdu myslím, že svět je krásný takový, jaký je.

Pane Miroslave, v hlavě se nám rodí různé chaotické myšlenky, střídají se o překot a každá po pár vteřinách života padne do zapomnění. Ale Vy dokážete jednu takovou z nejobyčejnějších pozdržet a udělat z ní příběh, nad kterým přemýšlím mnohem déle než jen několik vteřin. A tam, v našich hlavách, se odehrává zajímavý život, možná je to ten skutečný. I když někdy hodně odlišný od toho, který probíhá venku. To, že máme v nějakých volbách jedny vyzdvihnout a druhé odmítnout, to opravdu zajímavé není (zajímavý by třeba byl náhled do hlavy kandidáta, co ho k těmto soutěžím tlačí).

Co dodat? Z mnoha nápadů vyberu jen jeden postřeh - pohledy z výšek střemhlav dolů z mostů a budov také ráda nemám, ale takový pohled z Medvědího kamene do dálky, na Rychlebské hory, ten by se Vám líbil?

Já Vám moc děkuji za krásná a inspirativní slova. Výzkumy prý prokázalý, že člověku proběhne hlavou až 70 tisíc (!) myšlenek za den. V drtivé většině těch samých co včera a navíc negativních. To je přece strašné. Ano, pohledy do dálky mám rád (i z výšky).

🙂👍 a samozřejmě karma!

Na Vyšehradě jsem byl nedávno. Když už jsem v Praze, chodím většinou do turisticky "provařených" míst, stále podobnými cestami. Jedna z nich začíná u "zadního vstupu" na Hrad, od stanice tramvaje a nesmí v ní chybět výhled na malostranské střechy a komíny, Nerudovka a Karlův most - no a pak se uvidí, podle času... Druhá cesta vede na Vyšehrad. Samozřejmě, vždy spojená hlavně s výhledy a hřbitovem. A také pohledem na průčelí kostela. Představte si, že se mi ještě nikdy nepodařilo nahlédnout dovnitř. Vždy byl zavřený. Potom hledám očima místo, kam asi dopadl náš nejslavnější kůň, než odcválal tryskem k Neumětelům i když si při tom dopadu "hrubě ublížil". 😉

Jsou věci, které přetrvávají. Mnohdy se mohou se zdát pro většinu z nás nepodstatné, ovšem až do té doby, než si začneme klást otázky. Představte si, že první, co mne napadlo když jsem si přečetl vaši první zmínku o tom nápisu, byl Klobouk ve křoví. Asi jsem nebyl sám. 😉

Včera jsme byli ve Vatikánu, u sv. Petra. Samozřejmě hodně brzy zrána, než dorazí "spáči. Je to stejné, jako na sjezdovce. Když si to chceš užít, "musíš být první na pásce". 😉🤣 Byl jsem nadšený. Málo lidí, skoro žádná fronta, až poněkud bombastická krása okolo. Pak jsme pokračovali k Andělskému hradu a furt to šlo. Říkali jsme si, že by nebylo špatné si ten pobyt aspoň o den prodloužit... Nu, kousek po poledni, na Navonském náměstí a u Pantheonu nás to rychle přešlo

🙈🤣.

Srovnával jsem to s návštěvou před dvaceti lety. Prostě masakr.

Po celé cestě po Itálii jsme se setkávali s fenoménem mobilů a fotek na sociální sítě v různých pózách, kdy se aktéři chovají, jako by jim to tam patřilo, nebo to měli minimálně pronajaté za velký peníz. Etnickou skupinu, která převažovala asi netřeba zmiňovat i když dnes už jim šlapou na paty i mnozí další.😉

Dnes naše měsíční anabáze končí. Teď už jenom něco přes dvanáct set km po dálnici a jsme doma... Mějte se.

Moc děkuji za vlídné přijetí a velmi zajímavý komentář. Já žádný velký cestovatel nejsem, tak si vždy rád přečtu něco o zajímavých místech od někoho, kdo tam byl. Tak Vám přeji bezproblémovou cestu domů a srdečně Vás zdravím.

Některé věci zůstávají. Na viaduktu vedle vyškovského parku jsou ještě stopy po nápisech z r.1968 a to i přes veškerou snahu je vymazat Jindy jsou změny jen dočasné. Řeka, i ta zdánlivě ochočená, si vždycky najde své staré koryto a to je pak někdy pěkný šrumec. Jinak díky za článek

To máš pravdu, Viléme. Moc Ti děkuji za návštěvu.

takze k te Horske. Urcite si tam mel tu deskriptivu - prednasel ti Dr. Drs? Ten nam vypravel pri prednasce ten zasadni feministicky vtip:

' rozeznavame zeny hezke, osklive a strojarky'

Jses takovy apoliticky a presto jsi neodolal se otrit o Ruskou federaci tim, ze te ta pani oslovila 'na Urale'. Proc jsi tu pani nepotkal o 20 metru dal u Rhôny ?

Pokud byste pane J.K. znal Prahu, věděl byste, kde je to Na Urale