Havránek rád spí (Jaká je to politická strana?)

Některé věci přetrvávají, i když je to kupodivu a vlastně bychom to vůbec nečekali. Máme být překvapení ?

Už dlouho jsem nebyl na Vyšehradě.
Jdu přes Nuselský most a jímá mě závrať. Nikdy jsem neměl rád výšky.
Pohled na nuselské činžáky se mi líbí.

Hlavně v noci, když se za okny rozsvítí. Obdélníky světla ve tmě. A silueta Vyšehradu.
Představuji si, kdo za těmi okny bydlí. Jaký den má za sebou? A jakou noc před sebou?

***
Vyšehrad. Před rotundou zahnu vzhůru. Kdysi tam bylo hřiště. Chodil jsem tam hrát fotbal s hokejovými rozhodčími. Když někdo zakopl míč mimo hřiště, skončil daleko a hluboko. Vždycky jsme pro něj běželi všichni. To byla taková dohoda. Běželi i kluci, kteří pískali první ligu a mezinárodní zápasy.
Dnes je tu hospoda.
***
Nějaké dívky hrají tenis. Pěkné dlouhé výměny, na které se hezky dívá. To se v profesionálním tenisu dnes už moc nevidí.
Na lavičce sedí také nějaká dívka a čte si knihu. Nekouká do mobilu. To se dnes taky už moc nevidí.
***
Zpátky se dávám Lumírovou ulicí. Kdysi tu bydlel barytonista Národního divadla, Václav Zítek. Báječný Evžen Oněgin. „Vy jste mi psala“ – tehdy se ještě cizí opery zpívaly v českém překladu.
***
Když už jsem tady, musím se zastavit u své Alma mater v Horské ulici. Z legrace jsme jí říkali Vysokohorská.
Moc se tu nezměnilo. A to je dobře.

Když jsem se tu kdysi dávno ocitl poprvé, pln očekávání nového života, všiml jsem si nápisu, který kdosi vyryl na boční zdi budovy:
„Havránek rád spí.“
Mertlík také, napadlo mě tehdy. Mertlík byl můj spolubydlící na strahovské koleji.
Nevěřím, že by tu ten nápis ještě byl. Ale přeci jen se tam jdu podívat.
U zdi stojí kontejnery na odpadky a... podívejde se!
Máte-li dobré oči, ten nápis tam stále rozeznáte.

Je tam už víc než půl století!
Kdepak asi dnes je ten Havránek, který rád spal?
A ten, co ten nápis vyryl?
***
Už musím jít. Ještě mám roznášet letáky.
Na Slupi čekám na tramvaj.

***
Když se vydám na cestu, s vozíkem plným letáků, je už tma.
Na Urale mi zastoupí cestu jedna aktivní důchodkyně.
Znám ji z kostela.
Já se jí vždycky úplně bojím potkat, ale teď už není kam uhnout.
„Stát,“ zavelí a zvedne ruku.
„Co je to za politickou stranu?“ zeptá se a ukazuje na letáky.
Aha, ony jsou zas nějaké volby.
„Co je to za politickou stranu?“ zeptá se znovu přísně.
„Kaufland,“ odpovím.
***
Pozn.: Kresby a fota autor
***