Dukláčci

Jsou roztomilí. Ovšem úplně jinak než třeba voliči. Totiž opravdově. Jsa sám příznivcem „žlutého baletu“ vždy je moc rád vídám. Třeba když pochodují jako housata před zápasem po tribuně a volají „Ať žije Dukla!“ To je hezké.

Jezdím často autobusem 131, jehož trasa vede z Bořislavky na Hradčanskou. A ovšem kolem Julisky. A právě tam malí dukláčci nastupují. Hoši tak šest až deset let. Jedou z tréninku.
Tuhle jsem odposlechl rozhovor malého dukláčka - takového milého, usměvavého blonďáčka v klubovém dresu - s kamarádem:
„Jak jste to posledně hráli,“ zeptal se kamarád.
„6:0 to bylo... Vlastně 6:1, jeden gól jsme dali,“ opáčil blonďáček.
„A kdo ho dal?“ chtěl vědět ten druhý.
Blonďatý dukláček se rozesmál.

***