Hezký příběh, Mirku. Musím se přiznat, že jsem si původně myslel, že ten časopis mají na nějakém venkovním kontejneru s odpadky, až následný text mi to objasnil. Jak nepoužívám už asi 10 let žádný papír ani tužky, tak nemám v kanceláři ani žádný šuplíkový kontejner, který byl dříve samozřejmou součástí kancelářského vybavení. Kdybyste ten příběh psal za pár let, možná bych si musel vybavovat, co to byl erotický časopis. 😀 Ten čas letí a už tu máme zase další rok. Tak všechno nej v 2026!

Ano Petře, byl to šuplíkový kontejner. S tím papírem to děláte, samozřejmě moc dobře. Ale není tomu všude tak: můj prostřední syn dělá na jednom ministerstvu, a tam tedy produkují tuny papíru každý měsíc. Přeji Vám vše dobré do nového roku 2026.

Bez práce nejsou koláče, ale nálepky klidně a rychle.

Hezké dny a přicházející víkend, Miroslave

Je to tak, Tomáši. Děkuji Ti a rovněž přeji krásný víkend.

Jak málo stačí k nálepce, kterou tu nemohu z tvého článku ani opakovat, bo bych byl zabanován

Já byl poprvé v životě onálepkován už v mateřské školce. Na skříňku v šatně mi byl přidělen obrázek kapříka. Prostě jsem byl kapřík a nikdo to se mnou nekonzultoval.

Tak a všeličo sme slubovali domovine, ani sme nevedeli čo...

Děkuji moc za návštěvu.

Díky, pán Pavlíček, za tento príbeh i ilustrácie ku nemu. Pripomenulo mi to, že najskôr sa musí človek zbaviť nálepiek v sebe samom, nevytvárať zo seba stenu, na ktorú kadekto môže kadečo malepiť. Ponatierať sa dajakým nelepivým náterom. Potom už nálepky na neho nik neprilepí. Želám šťastlivý Nový rok.

To máte pravdu, paní Melišová. Moc děkuji za Vaši přízeň a přeji vše dobré do nového roku.

Tak dám k dobru také jeden příběh, který jsem vyslechl kdysi u piva, také z doby ranně "porevoluční". Protože nesladí, ale jinak je docela spořivý, strká si ušetřený sáček cukříku do kapsy, za což jej manželka nikdy nezapomněla pochválit a jako pořádkumilovná žena jej pokaždé vysypala do cukřenky na stole. V kanceláři zůstával často dlouho do večera, někdy i do noci, takže už ho opravdu začínal unavovat a "štvát", její pravidelný výslech, co, kde, jak a s kým... Nicméně jednou, vyjímečně, skončil po vánočním večírku s obchodními partnery v podniku se svítícím srdíčkem nade dveřmi. No a když se ho manželka hned ve dveřích, ve tři ráno, zase zeptala, kde zase byl, zařval: "Přece v bor..., do p...rusele, kde jinde!?" "No to určitě, ty starý blázne, co by tam s tebou dělali. Určitě jste zase byli někde chlastat!", bylo mu odpovězeno a odešla pokračovat ve spánku. Ráno, když si šel vypít kafe, sáhl automaticky po sáčku s cukrem, který tam v noci hodil na stůl a který manželka tentokrát vyjímečně zapomněla vysypat... a mimoděk si, na sáčku s červeným srdíčkem, přečet reklamu: "Eroticclub Lotos, radost až do rána!"

Tak to je bezvadný příběh, pane Jurčáku. Měl byste ho napsat.

Moc děkuji a přeji vše dobré do nového roku, pane Jiří.

To je ale dobré! Dnes ráno jsem si řekla, že musím zachránit každoroční novoroční tradici a podívat se na Bohouše. Tak jsem si ho ke snídani pustila. Nikdy dříve jsem si nevšimla, že se tam Sovák jmenuje Alois a že mu tam Hadrbolcová říká "Lojzíku". Bylo mi divné, že jsem se, a to docela intenzívně, zaměřila dneska na takovou drobnost. Zároveň s filmem mi před očima běžely vzpomínky na kolegyni v práci, jak vyprávěla s láskou o svém manželovi - Lojzíkovi. No a čtu Váš článek a v něm - další Lojzík... Pane Miroslave, k článku: S úsudky o druhých jsme hotoví raz dva. Kdo by se zdržoval s něčím pravdivým? Rychlá doba žádá něco rychlejšího - otevřeme svoji knihu nálepek, v mžiku jednu vybereme a nalepíme, jak snadné

To jsem už strašně dlouho neviděl, paní Jarmilo. Ale pamatují si jak pan Sovák říkal:: ale Randa Alois, protože opačně to dává vedlejší smysl. Přeji krásné dny a vše dobré v novém roce.

Jako obvykle.

Moc Vám děkuji.

Parádní jako obvykle. Nálepky jsou hrozné zlo, jediná možnost jak se jich zbavit, je přestěhovat se, změnit zaměstnání a kompletně vyměnit okruh přátel.

Vašek

To je jediné řešení