Drobná příhoda s pornografickým časopisem

Bylo sice už po změně politických poměrů, které někdy žertem říkáme revoluce, ale pornografické časopisy ještě nebyly běžnou záležitostí, jako dnes. Zahraniční dobro přicházelo pozvolna.

Pan Vrbný a Lojzík se stěhují do jiné kanceláře. Do té v druhém patře. Původně tam seděli dva technici a kromě nich tam byla nepřeberná spousta součástek, kabelů a tak. Oni tomu říkají souhrně „matros“. Neuvěřitelný chaos. Není divu, že se jim nechce stěhovat se někam jinam. Když všechen ten nepořádek vyklidili, ukázalo se, že kancelář je opravdu velká. Tedy pro dva lidi až moc. Ale do oddělení pana Vrbného (které tvoří kromě něho právě už jen Lojzík) chodí často praktikanti. Obvykle tak dva tam sedí nejméně tři dny v týdnu. Jsou to většinou študáci z VŠE nebo ČVUT, kteří si tak něco přivydělají a navíc získají praxi.
***
„Hezká kancelář, Lojzíku. Světlá a prostorná,“ libuje si pan Vrbný.
Lojzík přikývne a posadí se za stůl u okna a vyhlédne ven. Hezký výhled – park, fronta činžovních domů, kostel. Přisune k sobě nějaký časopis, který tam leží na kontejneru a začervená se. Je to totiž časopis, řekněme, erotický. A Lojzík je poněkud stydlivý starý mládenec, který není na takové obrázky zrovna zvyklý.
„Co je to? Ukaž,“ řekne pan Vrbný a začne časopisem listovat.
„Hmm... hmm, to jsou teda věci... a tady!“ ukazuje něco Lojzíkovi a spokojeně se usmívá.
Potom strčí časopis do aktovky a má se k odchodu.
„Já mám dnes ještě nějaký zástoj,“ informuje Lojzíka.
Ve dveřích se otočí, mrkne na Lojzíka a řekne: „Neboj, Lojzíku, ten časopis bude majetkem našeho oddělení.“

Sotva pan Vrbný odejde, vstoupí dva pánové. Lojzík je zná od vidění, stejně jako oni jeho. Firma je velká. Jsou to ti dva technici, původní obyvatelé kanceláře a také – jak Lojzíkovi dojde – majitelé onoho časopisu.
„Brej den,“ pozdraví jeden z nich a upře oči na kontejner. Pak se podívá na svého kolegu a nakonec na Lojzíka. Je to vyčítavý pohled. Stejnou cestu sledují pak i oči toho druhého. Lojzík jen sedí, funí a červená se.
Oba nezvaní hosté ještě jednou zabodnou pohled do Lojzíka, pokrčí rameny a odejdou.
***
Po chvíli na chodbě mezi nimi proběhne tento rozhovor:

„To mně řekni, ty vole, na co potřebuje tenhle teplouš pornočasopis...“
„Tak počkej, já tam půjdu a rázně mu o něj řeknu.“
„Kašli na něj. Je to debil...“
***
Někdy člověk prostě dostane nějakou nálepku, aniž by na tom měl jakoukoli zásluhu.
***
Pozn.: kresby autor