Ten hřeben!!!

Jo Jo

Moc pěkná vzpomínka pro tento den! Na tak malém prostoru tolik „vrstev” ! A půvabné ilustrace jako prémie.

PS

Dnes jsem svým vnoučatům při putování lesními cestami nad Harrachovem přiblížil osobnost dr. Kriegela....

Srdečně Vás zdravím, vážený a milý Miroslave!

Děkuji Vám moc, milý Tomáši, za návštěvu, pochvalu a komentář. Na dr. Františka Kriegela si vzpomínám také, i když jsem byl tehdy přece jen kluk s jinými starostmi. Rodiče ale odebírali časopis Student (nebo Reportér, už nevím přesně) a tam se jednou na obálce objevil obraz (olej) od jakéhosi německého malíře. Byla na něm mužská postava s rukama vzhůru a jmenovalo se to "Genosse Kriegel". Na to si pamatuji naprosto přesně. Přeji Vám krásný víkend!

Vážně nevím, co k tak krásnému článku dodat. Jen se snad troufale zeptám - co děláte raději, malujete nebo hrajete? Pokud nelze odpovědět, pak se zeptám takhle: Co děláte častěji?

Moc Vám děkuji za návštěvu a pochvalu, paní Černá. Popravdě, v současnosti častěji a asi raději kreslím. Muzicírování u mě přichází v takových etapách, takže to tase určitě přijde. Kytara zatím čeká ve futrálu.

Ty jo! Pokud jde o mě, zásah přímo na komoru

Děkuji, pane Viléme, to jsem moc rád, že jsem se tak trefil . Potěšil jste mě velmi.

Nádhernej blog, Miroslave. Moc jste potěšil. Hlavně, že je na co vzpomínat:-)

Děkuji Vám, Marie, Vy jste moc potěšila mě. Máte pravdu a protože vzpomínáním tu danou věc zpřítomňujeme a posilujeme, myslím, že bychom měli vzpomínat hlavně na to krásné. Bohužel, většinou se právě připomínají všelijaké hrůzy, jako války, popravy a pod.