Díky, pane Pavlíčku.

Z tradičně krásných obrázků a nostalgického vzpomínání na mě tentokrát dýchlo i tajemno a dojemno, ponoukající čtenáře k otázkám a domněnkám.

Nezbývá než mlčet, abych něco nepokazil.

Já děkuji Vám, pane Lorenci. Jsem moc rád, že se Vám to líbilo. A máte pravdu, ticho promlouvá.

Moc krásné, citlivé, dojemné

Děkuji, pane Pavlíčku. Obdivuji Vás...

Pane Pavle, moc Vám děkuji.

Neskutečně krásné, pane Miroslave. A zrovna sedm strak v koruně bezlisté břízy... Seděla jsem včera v podvečer s kamarádem a koukali chvíli na nedaleký vysoký .strom, nevím, jestli to byla lípa nebo nějaký jiný, bříza to ale nebyla. Já povídám, jak je ten strom smutný, když nemá listí. A kamarád na to: Ale vůbec není smutný. Takhle aspoň vidíš, jak krásně rostlé má větve, přes listí to vidět nebude.

No, asi měl kamarád pravdu, já přesto ale každý rok vyhlížím, kdy se jedna bříza kousek od našeho domu zazelená. Většinou to bývá kolem 20. dubna, někdy se stane - jako vloni - že až ke konci dubna. Mám tušení, že letos to bude hodně brzy, už ve druhém dubnovém týdnu, co myslíte, pane Miroslave?

Moc Vám děkuji za návštěvu a krásný komentář, který mě potěšil a zaujal. Já také vyhlížím, kdy se stromy zazelenají. Před oknem máme jinan, který jsme zasadili téměř před 30 lety. Je už vysoký (až moc ) a zazelená se vždy velmi pozdě, jako poslední ze všech, ale listy drží pak nejdéle do podzimu. Břízy mám asi nejradši. Všude, kde jsem kdy bydlel, byla vždy nějaká poblíž. Souhlasím s Vámi, letos to bude brzy.

Všechno se mi od tebe líbí, ale tohle obzvláště

Chci se tě zeptat, také tě štve, když chceš podpořit vyznění textu hudební skladbou z yt, ty reklamy předtím?

Jo a ta stará manželská postel...Škoda, že jsem si četl diskuzi pod tvým nádherným článkem. Pro mne to bylo jedno velké nezodpovězené tajemství, které dodávalo tomu příběhu těžko definovatelné kouzlo. /Znáš to, když v prvním dějství visí lovecká puška na stěně, tak ve třetím se z ní vystřelí /

Není to nutné, Vildo :-). Podle mě se to klidně mohlo jmenovat Odcházení. Se spoustou nostalgie a špetkou lítosti. :-)

Velmi pěkné, citlivé vyprávění... vzpomínky...

Krásný obrazový doprovod k nim a stejně tak hudba.

Moc Vám děkuji, pane Trizuljaku, velmi jste mě potěšil.

ja jsem jako vzdycky vubec nic nepochopil. Proc je porad rec o te manzelske posteli. Soulozi v ni ten farar s tou manzelkou toho kostelnika?

Já také ne . Je tam zmíněna jednou, ale jelikož do perexu něco dát musím, tak jsem to tam přepsal ještě jednou. Já perex chápu jako tzv. "accroche-ragard". A možná tak trochu i zabral. A proč tam byla? Jak bych to mohl vědět?

Zostanú spomienky, a sme tu a teraz

To máte pravdu. Přítomný okamžik je to jediné co existuje. Děkuji Vám za návštěvu.

Moc krásný blog, Miroslave. A ty ilustrace a líbezná hudební příloha na pozadí jemně se klátících stromů. Nádhera....

Děkuji Ti moc, Tomáši. Jsem potěšený, že se Ti líbí ta hudba. Je to z klavírního cyklu "Po zarostlém chodníčku". On to pan Janáček původně napsal pro harmonium a tak mám rád také verzi italského akordeonisty Teodora Anzellottiho. Zdravím Tě srdečně.

Tak krásně to plyne...

Vašek

Ano, plyne. Děkuji za návštěvu a komentář.

Ne, ještě je čas :-)

Já Vám děkuji, Jaroslave. Také věřím, že je ještě čas.