Když jsme byli malí kluci, hráli jsme si na vojáky v lesíku hned za vsí a možná tak do čtvrté, páté třídy se mi tehdejší válečné filmy líbily. "Naši" samozřejmě vždycky vyhráli, (i když sem tam některý z nich padl), ale byl to takový "boj dobra se zlem" a vždy bylo jasné, kdo "stojí na té správné straně", dobro muselo zvítězit a "nepřítel" musel být zničen. Začalo se to lámat po okupaci v osmašedesátém, kde byla válka poměrně blízko a atmosféra byla nějakou dobu velmi napjatá...

Vše se otočilo s poznáním knih geniálního pana Remarqua a filmů z Vietnamu, nebo vyprávění pamětníků z I. i druhé světové války a poněkud schizofrenní situace kolem účasti našich vojáků v R-A armádě, legiíích, později anglických letců či bojovníků od Buzuluku. A ta situace přetrvává dodnes...

Válka je to nejhorší, co může obyčejné lidi potkat a souhlasím s E. Hemingwayem, že "všichni ti, kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned první den občany své země.“

Velmi se bavím jak ti, kteří mají plnou hubu Kryla, si z něj vyberou většinou pouze "Bratříčka". Ale téměř nikde jsem dnes nazapsal vzpomínku na "Neznámého vojína" a už vůbec ne jeho verzi dnešní Demokracie...

https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/kryl-karel...

Vám karma a přání veselé mysli a stálého zdraví!

Moc děkuji za návštěvu a velmi zajímavý a podnětny komentář. Přemýšlel jsem o tom. Na vojáky jsem si moc nehrál (tedy kromě vojenské služby ). Ovlivnil mě dědeček:, který prošel na italské frontě celou 1.SV a nikdy o tom nechtěl mluvit, jak to bylo hrozné. S panem Hemingwayem také souhlasím. Děsí mě, jak tady někteří defakto horují pro válku. Za odkaz děkuji, poslechnu si. Já Karla Kryla moc neznám, jelikož jsem za mlada byl pravověrny rocker . Přeji Vám vše dobré v novém roce.

To je veľmi super, že Ste dokázal dať najavo svoj odpor voči násiliu už ako dieťa a životom to vo vás spevnelo. Ten učiteľ sa zdal byť "formát" ako osobnosť.

Pekná hudba. Od Borodina poznám operu Knieža Igor, ktorú dokončili po jeho smrti N..A. Rimskij-Korsakov a A. K.Glazunov.

Moc děkuji za návštěvu a milý komentář. Ano, ta opera je skvělá (Polovecké tance, to je klasika i v "rockovém" hávu) .Já mám rád také "Ve stepích střední Asie" a Bohatýrskou sinfonii.

Miroslave, tak to je přímo nádherný. Určitě jeden z Tvých nejlepších blogů. Pan učitel a pan ředitel... Ano. Všechno závisí na lidech. Překrásná ilustrace a hudba v příloze.

Moc Ti děkuji, Tomáši, to mě velmi těší. Jsem rád, že se Ti líbí i hudba - Borodin je můj oblíbený skladatel a 2. kvartet je fakt skvělý (uvážíme-li navíc, že ho napsal vědec - lékař a profesor chemie, který skládal jen ve volném čase)

Paráda

Moc Vám děkuji za návštěvu a pochvalu.

No, řeknu vám, pěkně jsem si pročetl. Výborné jste vše napsal

To mě moc těší. Děkuji velmi za návštěvu a přečtení.

Moc krásný blog. Díky za něj a karma.

Moc děkuji za návštěvu a milá slova.

pod clanky pana inzenyra je vzdycky tak nejak hezky prijemne, blaze. Jsou plne porozumneni, osvicenstvi, humanismu a lasky a v komentarich se o tom diskutujici vzajmne ujistuji.

Ja si ale nejsem jisty, jestli to bude stacit, se k nasili obratit zady.

Díky za návštěvu, Jene. Jak říká např. Thich Nhat Hanh - chceš-li změnit svět, změň sebe. Takže bude.

Nádherně, pravdivě a s obrovským citem napsané - jako ostatně vždy u Vás, pane Miroslave.

I když už víceméně vím, co je příčinou opakujících se střetů, nedorozumění a následně krutých osudů lidí a celých národů, přesto mne nepřestane udivovat, jak málo jsou lidé schopni poučit se nejen ze svých zkušeností, ale z celé historie. Ptám se často sebe sama, jak je vůbec možné, že je v nich tak málo pospolitosti, lásky a porozumění, a naopak tolik zloby, nenávisti a agrese. Jsme přece jeden druh a nikdo z nás, ani jediný člověk, není z podstaty svého bytí výš nebo nikdo níž nežli kdokoli jiný. V tomto zcela zásadním a skutečně jediném relevantním ohledu jsme si naprosto rovni, i když si to řada lidí nemyslí, resp. si to vůbec neuvědomuje a nechápe, protože opravdový smysl života bohužel neznají .

Není žádný důvod stavět mezi sebe hráze, nebo dokonce i zbraně. Je to nenormální a zvrhlé. Nevědomý člověk, žijící pouze ve své bublině a zajat ve svých bludných iluzích, si totiž vždycky najde nějaký ten "důvod", proč nenávidět druhého a druhé.

Je také smutné, že lidé spolu dokážou tzv. držet jen krátkodobě a často pouze tehdy, když vlastně o nic podstatného nejde. Stejně tak tristní je, že mnozí nejsou s to odhalit už počátky zla, čímž pak dávají volný prostor k jeho šíření, na němž se následně i sami podílejí.

Pro mne je důležité věřit v sebe, žít přítomným okamžikem, být v pokoře, vděku a úctě k životu. Být si stále vědom, že jsem součástí vesmírného celku, a ne jakousi oddělenou jednotkou.

P.S. Uf, nějak jsem to natáhl... Berte to ale spíše jako pozitivum, že mne Váš článek oslovil, zaujal a znovu podnítil k zamyšlení.

Moc děkuji za návštěvu a komentář, pane Pavle. Napsal jste to opravdu moc krásně a pravdivě. K tomu není co dodat. Děkuji velmi.

Moc hezky napsané.

Velmi děkuji za pochvalu, pane Nožičko.

Váš článek je úplný balzám na duši. Bolavou z toho, kolik lidí ve válce vidí nějaké řešení, stačí se porozhlédnout jen na těchto stránkách.

Pane Miroslave, Vy zřejmě také jste jeden z těch, kteří měli (mají) rádi matematiku a zároveň hudbu. Tomuto fenoménu se přisuzují různá opodstatnění, co jsem tak četla. Co soudíte Vy?

Potěšila jste mě, paní Jarmilo. Ano mám moc rád matematiku (protože je to o pravdě; někde jsem četl, že matematikou s námi mluví sám Bůh) i hudbu. V knize Příběhy matematiky, je toto motto: "Je trudnomyslná? Dej ji učit matematiku a muziku!" (Orákulum v Delfách)