bmr

Posílám ji tam nahoru. Brácha už opustil tuto formu bytí. I tak vypadá vítězství Ducha nad hmotou...

Baše jde. Nejkrásnější pražská ulice se sklání pod jeho kroky. V ruksaku a tašce nese všechny své věci. Najde nedopalek cigarety a hned ho strčí do pusy. A tamhle je další. Ten pečlivě uloží do krabičky.

***
„Tak co, Baše, máte taky nějakou holku?“ zeptá se vojín Brázda.
„Jasně,“ řekne Baše.
„Hm... a je taky tak hnusná jako vy?“
Vojín Brázda. Šikanista, který má za sebou Sabinov.
***
Jak je to dlouho? Teď je na tom určitě líp než já, pomyslí si Baše. Ale to je přece každý.
Třeba ten profesor na druhé straně zdi. Na té šťastnější straně. Baše přespává u jeho domu. Je tam takový výklenek. A sucho, i když prší. Ale nesmí pršet moc. Na druhé straně zdi, uvnitř domu, je profesorova ložnice. Baše si často představuje, jaké by to bylo, spát o metr dál. V teple. V posteli. Kdy spal naposledy v posteli?
Dorazí k azylovému domu, kde dostane najíst. Je to vedle hřbitova. Rád se tam prochází a čte si jména těch, kteří ho předešli.
***
„A souložíte s ní taky někdy?“ zeptá se zase Brázda.
Baše rozhodí rukama a zašklebí se, jako že jasně.
„Vás to nebaví...,“ uzavře Brázda znuzeně.

***
Proč se mu dnes vtírají vzpomínky na dávnou vojnu? Možná proto, že tehdy ještě bylo všechno možné, nic nebylo rozhodnuto. A spal „na bidle“ v suchu a teple.
***
Večer začíná pršet. Baše se přitiskne ke zdi a zase myslí na to, jaké by to bylo ležet o metr dál. Tam, v profesorově ložnici, je teplo a sucho. Někdo má štěstí.
Když ho probudí chlad, už neprší a v průrvě mezi mraky svítí měsíc. Ale pak se liják vrací a s ním i bouře.
Zlá noc. Ne každý se dožije rána.
***
Ráno svítí milosrdné slunce. Baše zvedne ruksak a tašku a má se k odchodu.
Před domem stojí černý vůz. Tři chlapi vynášejí opatrně rakev. Profesor tu noc nepřežil.
***
K písni:
Hrajeme ji jako rockovou palbu.
Vážná slova a veselá melodie k sobě nějak nepasují. On to ví i John Fogerty. Bráchovi je třináct, ale je z nás nejlepší muzikant. Jednou řekne:
„Měli bychom to hrát jinak.“
„Jak jinak?“
„No, pomalejc a jinak,“ vezme violoncello a zahraje, jak to myslí.
Když jsem poprvé slyšel verzi Shawna Jamese, kde se ti kluci postupně přidávají, zatočil se se mnou svět. Posílám ji nahoru. Brácha už opustil tuto formu bytí. I tak vypadá vítěztví Ducha nad hmotou.
Don’t go around tonight.
It’s bound to take your life.
There’s a bad moon on the rise.