- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pane Miroslave, ten příběh mě dojal a snad se nemusím stydět za to, že až k slzám. Miluji zvířata, miluji všechny bytosti, obzvláště pak ty, které jsou něčím výjimečné, čímž si zasluhují upřímný obdiv.
Ta plavá nutrie se odlišovala od těch ostatních nejen svým vzhledem, ale především svou povahou. Měla zřejmě jakousi vrozenou sebedůvěru (dá-li se to tak vůbec říct), díky níž si k Vám instinktivně našla cestu. A poté začala důvěřovat i ostatním lidem... což že se jí nakonec bohužel stalo osudným.
Zamyslel jsem se na tímto příběhem a díky němu jsem pojednou pocítil cosi společného s podobnými příběhy. Dá se totiž rozšířit i na jiné důvěřivé bytosti, včetně těch lidských...
Moc děkuji za opět krásné počtení plné něhy, čistoty a lásky z něj vyzařující.
Nídherný príbeh a nádherné ilustrácie, uvoľňujúce a plné prijatia a pochopenia, vďaka za blog, pán Pavlíček.
Moc Vám děkuji za návštěvu. Vaše slova mě moc potěšila, děkuji .
+ Ostatně, jako vždy, neb je stále proč, i za co
Moc Vám děkuji za přízeň a za pochvalu .
Miroslave, překrásný text a stejně překrásné ilustrace. Dokonalý soulad! Pro mě i Tvůj styl psaní má totiž zřetelné rysy akvarelu. Průzračnost, slova jak jemné valéry barev položená akvarelový štětcem na bílou plochu, přesně tam, kam patří. Nic navíc, nic nechybí. Pro mě opravdu úžasný
A úvodní text, který to celé zvýrazňuje a rámuje.
Děkuji mnohokrát, Tomáši. Tím srovnáním kresby a slova jsi mě moc potěšil, i když si tu pochvalu nezasloužím . Ten úvodní text jsou vlastně slova mé paní, která jsem už vzal svá .
Miroslave, napsal jsi velmi krásný příběh. Já přitom příliš nutrie nemusím /nemám na mysli jejich maso/. Něčím mi připomínají potkany a na ty mám doslova fobii. Přesto všechno je mi líto, jak to dopadlo. Myslím, že pro mnoho tvorů platí, že člověku důvěřovat se nevyplácí.
Děkuji za přečtení a komentář, Viléme. Já Ti to věřím, ale já znám nutrie od dětství, protože spolužák ze třídy je choval. V té poslední větě máš, bohužel, pravdu.
"I když se to snad někdy někomu (třeba i mně nebo vám) nezdá, svět je v pořádku, a věci se dějí tak, jak mají." Hezký příběh s otevřeným koncem, i když to svádí k tomu, domnívat se, že je uzavřený.
Moc děkuji za návštěvu a komentář. Ano, třeba se ještě objeví. Kdo ví?