Ale zabíjet bych pro ni nešel

Nebylo by to stejně pro ni, ale pro mé ego. Ale vlastně ani to ne – bylo by to pro ego někoho jiného.

Nejradši mám předjaří. Na okrajích cest leží ještě zmrzlý sníh, ale uprostřed teče studená, jarní voda.
V posledních letech trvá jenom pár dní. Aspoň v Praze. A tak musím jít, abych ho nezmeškal.
***
Miluji polní cesty. Dlouhé a přímé. Na polní cestě jsi sám a daleko vidíš.
Ta moje začíná u kaple svatého Václava, nedaleko Kozích hřbetů.

Bože můj! Tu promáčenou cestu bych nevyměnil za nejkrásnější pláže moří, ani za vrcholky dech beroucích hor.
Ale zabíjet bych pro ni nešel. Nebylo by to stejně pro ni, ale pro mé ego. Vlastně ani to ne – bylo by to pro ego někoho jiného.
***
Cit-cit-cit-cit...
Malý tmavý ptáček probíhá a prolétá loňskou travou. Nebo je to myška? Ba ne, tuhle je druhý. Je to střízlík, náš nejmenší. Poznáš ho snadno podle zvednutého ocásku. Vypadá jako malý míček.

***
Přeběhne srnka a zastaví se na kraji lesa. Dívá se na mě?

***
Nad polem třepe křídly poštolka. Stojí na místě a pozoruje hnědou zem se zbytky sněhu.
***
Ještě výš letí letadlo. Letiště je nedaleko. Dej pozor Emirates, vždyť letíš přímo do slunce, které tak krásně zapadá.
Jako by ho vymaloval starej Monet. Nebo já (smajlík).

***