Tak to je nádherná vzpomínka, samozřejmě včetně těch krásných, doplňujících kreseb, Miroslave .

A ta věta v závěru, cit. : "Den může být krásnější i bez toho. Záleží na tom, co máte uvnitř sebe." - ta přesně vystihuje, kdy a za jakých okolností může být člověk opravdu šťastný.

Je příznačné, že děti, dokud ještě nejsou zpracovány (spíše semlety) okolním světem dospělých, jsou vlastně šťastné už ze samé podstaty svého bytí. Mají v sobě to, co většině dospělých už dávno chybí - totiž přirozenost, hravost a spontaneitu. Proto ty jejich zářivé oči, ta opravdová radost a chuť do života. Bohužel se však dnešním dětem ta doba, kdy jsou ještě schopny se takto upřímně radovat, výrazně zkrátila, některé ji snad ani neprožily.... ale to už by bylo zase na další úvahu.

Když se občas vracím do míst, kde jsem prožil své dětství, zdá se mi neuvěřitelné, jak se ten prostor, kde jsme blbli a prožívali svá největší dobrodružství, výrazně zmenšil - je to vlastně něco podobného jako s tou Vaší oblíbenou skálou. Prostory se zmenšují, čas nám násobně rychleji ubíhá.

Přeji Vám, Miroslave, krásný víkend.

[...] Prostory se zmenšují, čas nám násobně rychleji ubíhá. [...]

samozrejme, na to uz prisel Einstein.

Ta to je opravdu nádherný text a ilustrace , Miroslave. Opravdový balsám na duši uprostřed toho proválečného ryku a militarizace. Je to až neskutečný, ale mnozí asi opravdu zapomněli.

Velký dík za to, co jsi nám tady předložil....

P.S. Ale u roje včel jsem se musel opravdu zasmát.To se pak stovka dá za těch deset vteřin udělat asi docela snadno.

Srdečně Tě zdravím a přeji krásný víkend.

Opět jsi mě moc potěšil, Tomáši. Děkuji Ti. Ano, já ten poválečný ryk a různé formy nenávisti prostě nechápu. Je toho plno i v tomto prostoru. Škoda, řekl bych, že tomu tak nebývalo. No, kdysi jsme s kamarádem rozčilili vosy a ty se na nás vrhly. My jsme skočili na trojkolky a ujížděli (bylo to z kopce). Ale pár žihadel jsme schytali.

Také Tě moc zdravím a přeji krásný víkend.

🙂 Já mám velké štěstí, že jsem se, po několika peripetiích, mohl před léty do těch míst, kde jsem s klukama hrával kuličky a hlavně honil balón v podobách, o kterých dnes už snad nikdo živý nemá ani predstavu, vrátit. A to dokonce až tak, že bydlíme v mem rodném domku, kde jsem prožil prakticky celé dětství a mládí. Jenom tam, kde byli ustájeni koně a u žlabu přežvykovaly kravy, dnes stojí elektrokola a lyže, místo bučení tam v zimě hučí plynový kotel a momentálně tam také kvasí trnky. 😉

No tam, kde se kdysi válela sprašná prasnice, máme postele. Chtělo by se říct... ale to by mi neprošlo ani jako fór. 🤭

V přístodolku, který byl plný snopů s obilím teď sedáváme u krbu, popíjíme dobroty a vzpomínáme, jaké to bylo, když...

A su rád, že su už starý a že jsem to všecko prožil, že mám svoju stoličku pod dubem a že mi teď Nejvyšší vrací, co jsem zasél...

No ale, jak také říkám! Válka muší bejt a mír, s pomocí pana Strnada, Koláře, Foltýna a našeho pana prezidenta ubráníme! Aj kdybysme to tady měli rozštípat na márné kúsky!!! 🙈😅

Moc pěkný blog. 👏👏👏🙂

Moc děkuji, pane kolego, za návštěvu a krásný komentář. Tak to máte štěstí. Já se na ta svoje místa dostanu jen občas. Koukám na okna, ze kterých jsem se tehdy díval a říkám si, jak to tam asi teď výpadá? Jj, s tou válkou máte pravdu.

Moc děkuji za přečtení.

Jo, jo, čím je člověk starší, tím jsou vzpomínky na dětství nostalgičtější. Se mnou je to stejné. Karma

Pokud jde o ten perex. Musel jsem si pomoci AI. Ono se za našeho dětství a mládí zbrojilo ostošest, jak se říká. Na zbrojení se vydávalo někdy až 8 procent z HDP a až do konce osmdesátek něco mezi 5,5 až 6,5 z HDP.

Děkuji moc za návštěvu a komentář a karmu, Viléme. Máš pravdu, ta nostslgie tam je. No právě, zbrojilo se a zbrojí se dál. Kolikrát tu planetu chceme/ potřebujeme zničit?

Veľmi sa mi to páčilo, takú nehu cítim u srdca, a mám večer krásnejší.... aj díky Vám.

Moc Vám děkuji za milá slova.

Pane Miroslave, děkuji, můj večer je o tento článek krásnější.

Tak to mám velkou radost, paní Jarmilo. Děkuji a přeji Vám krásný víkend.

Ještě pořád si můžeme vybrat, aby ten den byl krásnější nebo nám už zvoní hrana?

Určitě si vždycky můžeme vybrat.

Je. I v reálu. I díky Vám

Tak to mám radost, pane Jiří. Moc děkuji za Vaši návštěvu.

Moc hezká vzpomínka a zvednutý prst. Já míval kamenný trůn, myslím, že jsem tu o něm psal.

Vašek

Díky moc, Vašku. Ano, vzpomínám si.