A den je hned krásnější

Vlastně to ani není tak dlouho, co skončila válka. Ale nám připadá stejně vzdálená jako pravěk. Jsme šťastni, že už nikdy žádná válka nebude.
To jsme ovšem nevěděli, že vyrábět zbraně na zabíjení lidí je tak skvělá věc. A že válka musí být, aby si ti zbrojaři mohli kupovat fotbalové jedenáctky a jiné úžasné věci, které si dozajista vezmou s sebou, až budou tento svět opouštět.
***
Žlutý stěhovací vůz za chvíli odjede a já tu budu sám s rodiči a s domem, ve kterém teď budeme bydlet.

Je nový a celý bílý. Na jeho fasádě se třpytí takové malé hvězdičky. Právě totiž zapadá slunce. A zrovna je podzim.
Tady se mi bude líbit.
A budu tu mít hodně kamarádů.
Cítím se šťastný.
***
Je tu potok a hlavně les.
Les je plný borůvek a hub a cestiček s bílým pískem, který v létě chladí, jako voda v potoce.
Ale nejlepší jsou skalky. Jsou také v lese.
Chodím tam s maminkou a babičkou, když k nám přijede.
S tatínkem málokdy, protože musí být v práci.
Mám tam svou skálu.
Vylezu na ni a hned je den krásnější.

Nedaleko je obrovské mraveniště. Takové jste určitě ještě neviděli. Je větší než já.
***
„Prokůpek je tady šťastný. On bydlí ve městě. Až v Hradci, víte? A tady si to vždycky moc užívá,“ řekne jednou nějaká cizí babička mé babičce.
„Podívejte, támhle běží. Prokůpku!“
A Prokůpek opravdu běží, seč mu síly stačí. A za ním roj divokých včel. Už už ho dohánějí.

***
Kdybyste se tam někdy dostali, tak ta moje skála je úplně první, kousek za tou kapličkou.
Mohli byste na ní vylézt a den by byl hned krásnější.
A možná byste ani nemuseli lézt na tu mou skálu. Ani na žádnou jinou. Den může být krásnější i bez toho. Záleží na tom, co máte uvnitř sebe.
***
Ale ta moje skála je tam pořád. Jenom se tak nějak zmenšila...

***
Pozn.: Kresby a fota autora
***