Když se rozšiřovala v roce 2004 Evropská Unie o nové členy, Francie nejvíce protestovala proti rozšíření volného pracovního trhu. Ode dneška shání nové lidi i v zahraničí....
I slavný francouzský cetník bude zrejme jen s nelibostí u okna sledovat, jestli bude mít o francouzský pracovní trh nyní vubec nikdo zájem. www.filmopolos.cz
I když zástupci Francie tvrdí opak, tak načasování uvolnění pracovního trhu pro „druhořadé členy" Evropské Unie na první den předsednictví Francie v Evropské Unii je očividné. Nicolas Sarkozy začal dělat reformy, které se projevují i navenek státu.
Když v roce 2004 byly přijati do Evropské Unie noví členové, Francie pevně držela svůj pracovní trh pod zámkem. Měla v té době 10% míru nezaměstnanosti a hlavně zkušenosti s přistěhovalci, především z jejich dřívějších afrických kolonií. Navíc bulvární novináři šířili paniku, tak jako i v zemích, ve kterých se pracovní trh lide z Východu otvíral, že se blíží nájezdy levné pracovní síly, která zvýší místní nezaměstnanost a potáhne platy razantně dolů. Vzpomeňme francouzskou P.R. akci ohledně polského instalatéra.
První nápor nové pracovní síly na částečném trhu Evropské Unie prošel, a kupodivu se vůbec nic nestalo. Naopak. Především v Irsku a Velké Británii poznali, že se žádné nájezdy nekonají, jen několik tisíc lidí si přijeli zdokonalit své jazykové vybavení, poznat jak to v cizině chodí (což je stejné jako na začátku 20. století například v Rakousku-Uhersku) a také vyplnit volná místa u profesí, které již domácí zaměstnanci nechtějí vykonávat.
Nyní nastala situace opačná. Lidé se již z ciziny vracejí domů, uplatňují nové zkušenosti a zakládají rodiny. Pro Čechy není také díky vysoké hodnotě české koruny už tak výhodné pracovat v zahraničí.
Do této situace otvírá Francie svůj pracovní trh. Jak se trefně česky říká - s křížkem po funuse. Navíc je zde velká jazyková bariéra. Střední a Východní Evropa se po roce 1989 přesunula z povinné ruštiny a geograficky blízké němčiny na angličtinu. Vše bylo umocněno právě otevřeným pracovním trhem v takto hovořících zemích v EU. Francouzi se naivně mysleli, že historická skutečnost, kdy se na začátku 20. století v Evropě mluvilo francouzsky ve vysokých kruzích a tento jazyk byl v módě, se nezmění, ale opak je pravdou. Angličtina teď proniká do všech středo a východoevropských jazyků, i když možná více, než si lidé přejí. Kde je ale Francouzština? Dokonce i na půdě Evropského parlamentu je francouzsky hovořících poslanců málo.
Francie se ode dneška otevírá světu. Začíná lákat zahraniční pracovníky, které k růstu své ekonomiky potřebuje. To jí však půjde hodně těžko, vždyť vlna nadšení je ve východních zemích EU již pryč a navíc má každý zkušenost, jak nás Francie v roce 2004 „vítala".
Z této situace se můžeme poučit - chovejme se ke každému s úctou, protože nikdy nevíme, kdy toho dotyčného budeme v životě potřebovat.
