Slavia je prostě Slavia...

Dnes každý školák už ví, že být na chvíli v televizi, třeba v nějaké vědomostní soutěži, se hodnotí velmi vysoko. To samé vědí i manažeři firem zadávající do televize reklamu, jenom jakýsi Slávisti žijí ve vzduchoprázdnu...

Předem tohoto článku podotýkám, že nefandím žádnému českému fotbalovému klubu. K většině mám neutrální vztah, některé jsou mi sympatické, například Bohemians 1905, jejichž fanoušci nejenom na záchranu klubu dali svoje vlastní peníze, ale také dělají brigády na stadionu jako kdysi v Akci Z, či-li bez nároku na odměnu. Odměna je pro ně pocit, že jejich „Bohemka" hraje zase po letech první ligu a že se mohou kochat fotbalem.

Na druhé straně jsou ovšem kluby, které se o své fanoušky a i o všechny české fanoušky dobrého fotbalu nestarají vůbec. K této skupině se zařadila minulý týden Slavia Praha. Když se odehrál zápas druhého předkola Ligy mistrů v Žilině, jistě se fanoušci těšili na televizní přenos odvety tuto středu. Ze Žiliny televizní signál kvůli technickým podmínkám nešel, co je sice u kandidáta na Ligu mistrů trochu zarážející, ale dá se to pochopit. O to větší šok zažil nejen šéfredaktor redakce sportu České televize Ota Černý. Když se snažil zajistit přenos ze Strahova, sama Slavia o něj zájem neměla! Prý mají fanoušci přijít tým podpořit ve středu na Strahov. To se dobře řekne, ale o to hůř koná. Co třeba fanoušci, kteří se chtěli na zápas dívat třeba v Ostravě? Osm hodin na cestě, navíc na zpáteční v noci, není to pravé ořechové.

Po dlouhá desetiletí, byla Slavia ta druhá, po Spartě. Zažil jsem éru pana Korbela, kdy se na Slavii chodilo na vysokoškolský index zadarmo a kdy vedení nakupovalo posily po celé Evropě. V týmu pak bylo mnoho vícemistrů Evropy. A konečně se slavil i tolik generací vymodlený titul. Pak došly peníze, pan Korbel odešel a šlo se dolů. Za pana Lešky se sliboval stadion, a skoro se i otvíral, bohužel jen na papíře. Teď sice stavba stadionu pokračuje, ale stejně je v klubu cosi nezdravého. Vždy se tým projevoval dosti nervózně, podrážděně a i nervově labilně, viz pět neúspěšných pokusů o účast v Lize mistrů. Letos to má být šestý, prý už konečně úspěšný.

Vcelku jsem se těšil na středeční přenos, na srovnání česko-slovenského fotbalu, ale teď už nemám chuť zápas sledovat ani na internetu. Fandím českému fotbalu, a tedy chci co největší pohárový koeficient pro náš stát, ale když by nás měl zastupovat klub, který chce televizi zakazovat snímání důležitého zápasu, tak nemám proč fandit. Co by za to místní FC Kotěhůlky dal, mít v televizi přenos ze svého zápasu...

Takže věřím, že se Česká televize z tohoto neuvěřitelného samobojkotu poučí a že žádný zápas Slavie Praha v letošním ročníku ligy neodvysílá. Konečně bude vedení Slavie spokojené a bude moci v klidu pracovat s těmi pár stovkami věrných, kteří i přes toto neomluvitelné pohrdání fanoušky, na Strahov dorazí. Nikoliv kvůli vedení Slavie, ale kvůli fotbalu a klubu, kterému fandí již od dětství a toto fanouškovství je děděno v rodině z generace na generaci.