Také jste
si všimli zajímavého úkazu? Jestliže máte zaměstnání s pevnou pracovní
dobou a vycházíte z domova pravidelně, např. v 8:05, máte
pocit tzv. deja vu?
Jestliže je pondělí, tak určitě uvidíte v 8:08 paní Frajkovou jak vysypává koš, v 8:10 pana Bláhu na cestičce u parku jak venčí svého podvraťáka a v 8:12 vás sleduje paní Hubená, celá přetékající z okna. Cestou k zastávce potkáváte také stejné lidi (protože se oteplilo, tak doma nechali své kabáty a bundy a nyní pospíchají jen v oblecích či svetrech). Koupíte si od svého trafikanta noviny jako vždy, jedete v metru stejnými eskalátory a každý den zabočíte k pravému nástupišti? Nastupujete do druhých dveří třetího vozu a hned vidíte, že pán sedící pravidelně u dveří má novou kravatu, že čte jiné noviny (asi mu už ty jeho vyprodali) a má nějak objemnější tašku. Přesně víte, že vystupuje na další stanici a i když sedí přímo u dveří, během jízdy se přesune po směru jízdy k jiným, aby to měl k výstupu z vestibulu blíž. Vedle vás má paní, kterou jste si překřtili na Fialku, opět svoji voňavku, která pouze jí připadá jako úžasná. Skutečně tyto Oživlé květy budí vzpomínky nejen na časy minulé, ale určitě také na potrhlého botanika, který prováděl jejich mutaci. Bohužel dotyčná dáma vystupuje až na konečné, takže tento odér na vás vydrží hodně dlouho. Když vystupujete, vždy vás předběhne ten dříve unaveně spící mladík, co po oznámení stanice se v mžiku probere a vyskočí jako vítěz v bingu.
V úterý se vše opakuje jen s tím rozdílem, že paní Frajková je doma a popelnice si zabrali bezdomovci.
A tak to probíhá den za dnem, měsíc za měsícem a rok za rokem a vy zjišťujete, jak se pomalu vaši známí mění, ubývají či naopak se rozrůstají. Ještě štěstí, že existují svobodná povolání, kde tyto zákonitosti ranních cest neplatí. I když se také setkáváme, ale naštěstí jen jednou ročně. Je to vždy koncem března, když stojíme frontu na finančním úřadě.
