Čekali jste někdy na někoho v metru u
eskalátorů? Ano? Tak jistě jste si všimli, co se na nich děje, pokud samozřejmě
jsou v provozu.
Slyšíte příjezd soupravy, zvuk otvírajících se dveří a za chvíli uvidíte první lidi, které eskalátory vynesou až k Vám.
Nejprve se objeví první skupina lidí, kteří po schodech sami jdou, na kratších i běží. Jsou to většinou zástupci mladé generace a fyzicky zdatných jedinců, ale také zaneprázdněných lidí, kteří stíhají na poslední chvíli své další spoje, případně ráno dohánějí svá zaspání.
Druhou skupinu tvoří jedinci, kteří jdou normálním tempem a na eskalátorech stojí. Zde se jedná o lidi, kteří mají relativně dost času nebo dělají další činnosti okolo - čtou si noviny, sledují vše okolo nebo objímají svého partnera či milenku.
Je také zajímavé, kam se lidé většinou na eskalátorech dívají. Většinou na lidi, kteří jedou opačným směrem. Těkají očima více nahoru či dolů podle toho, jak je jim dotyčná osoba sympatická. Některou sledují až do maximální vzdálenosti, především v létě s ubývajícím oděvním materiálem.
Poslední skupinu tvoří starší lidé, matky s malými dětmi či méně mobilní lidé. Zajímavé je na tom to, že čím déle eskalátory pozorujeme, tím se všechny tři skupiny promíchávají a s příjezdem další soupravy je to stále zamotanější. Na eskalátorech můžeme občas zastihnout také tzv. brzdaře. Jsou to lidi, kteří stojí nalevo na eskalátoru a ač se všude píše, že se má stát na druhé straně, nekompromisně blokují členy první skupiny. Je zajímavé, jak na to reagují průchozí - buď slušně s dovolením, nebo s tvrdými lokty. Záleží pouze na slušnosti jednotlivců.
Teď už tedy podle mé kategorizace víte, do které skupiny sami patříte. Ale ať jste v jakékoli, zkuste se, prosím, při příštích jízdách promíchat s lidmi z jiné skupiny, abych to neměl tak jednoduché a abych mohl ještě dlouho přemýšlet o tom, kam vás mám zařadit.
