Tak a je to venku! Utajovaná lobbistka Jana Mrencová přišla o své utajení a hejtman Michal Hašek o neochvějnost své "křišťálově čistého" zatloukání. Pokud si vzpomínáme, nebylo to poprvé...
Trvalo to dlouho a bylo to jen otázkou času, kdy se to provalí. Bývalá tisková mluvčí Jihomoravského krajského úřadu Denisa Kapitančiková to již nemohla vydržet a tajemství celého Krajského úřadu sdělila médiím. Jistě se jí ulevilo, ale určitě k ní došla i sprška urážek, neboť tak do v Českých zemích léta letoucí chodí. Vždyť to i zpívá Jarek Nohavica ve své písni Pravda a lež:
"Jistěže ve světě nakonec zvítězí Pravda
ale až dokáže to, co dokáže Lež."
A to je, bohužel, u nás vždy na hodně dlouho.
Tisková oddělení a PR agentury mají sdělovat médiím, zákazníkům a v případě státních organizací a podniků i občanům informace podle určitých etických norem. Každý statistik vám řekne, že data se dají lépe formulovat, grafy ukázat s jinými hodnotami na osách takovým způsobem, aby byla skutečnost upravena do "přijatelnější podoby". Přesně tak, jak uvádím ve své satirické knize Naše skvělá firma:
O teambuildingovém víkendu soutěží dvě družstva, družstvo manažerů (včetně PR manažerů) a ostatních. V celkovém hodnocení soutěže vyhrálo družstvo ostatních a družstvo manažerů skončilo na druhém místě. Když ale si zaměstnanci čtou následné emailové hodnocení, které připravil PR manažer, nestačí se divit, neboť čtou následující text:
"V naší soutěži skončilo družstvo manažerů na krásném druhém místě, zatímco družstvo ostatních bylo až předposlední."
Ale vraťme se od vtipu ke skutečnosti ve státní správě. Ne všude samozřejmě je to takové a věřím, že je více skutečných odborníků, kteří vědí, jakou mají moc a že jsou na státních úřadech pod veřejnou a mediální kontrolou.
Co se ale dá myslet o úřadě, ve kterém fiktivně pracuje lobbistka Mrencová, podle serveru iDnes.cz nepravomocně odsouzená za uplácení novinářů, pod falešným jménem (Lucie Proutníková) a ještě navíc pod rouškou utajovaných smluv, což je ze zákona ve veřejných organizacích protiprávní. Navíc, která aktivně i 17x za den (dle vyjádření Kapitančikové) kontroluje každý výstup z úřadu a koordinuje a vozí se po "tiskové mluvčí" úřadu, která je prakticky jen přežívající loutkou s nítěmi zakončenými hodně vysoko. Je těžké poukazovat na to, že se nikdo z úřadu neozval dříve, zvláště, když o tom většina, alespoň na tiskovém oddělení, věděla. Vždyť hypotéky se platit přece musí a také rodina nemůže trpět.
Je dobře, že ještě existují takoví lidé jako Denisa Kapitančiková, kteří se nebojí sdělit pravdu do éteru. Jistě si říkáte, že sice bude pár dní bububu a pak to vše utichne, odpluje vše do ztracena a poslušně se to vrátí zpět do "starých kolejí". Možná ano, ale čím více bude takových případů přibývat, nebudou se bát i ti ostatní...
