Vietnamská oddysea

Po zjištění autobusového spoje do známé zátoky Ha Long jsem si, brzy ráno v 7 hodin,koupil jízdenku s vědomím, že tříhodinová cesta bude příjemným zážitkem.To jsem však vůbec netušil co mne o cestě vše čeká....

Odjezd místo v 7 hodin se uskutečnil v 8 hodin z důvodu toho ,že v minibusu pro 20 osob seděla jen má maličkost a ostatní dva cestující asi zabloudili tak jeli s náma.Průvodčí bez jakéhokoli označení ,že průvodčím opravdu je,vystupoval na každé zastávce a všem oznamoval kam se jede.Spíše nutil lidi nastupovat ikdyž ti jeli úplně někam jinam ale neprotestoval nikdo když se je snažil průvodčí nacpat do busu. Po hodině se minibus pro dvacet lidí ve kterém se tísnilo třicet cestujících vypotácel z Hanoje. Po cestě byli bráni další cestující a nikdo neodmídl nastoupit ačkoliv všichni viděli,že se už nevlezou:) Zajíždělo se do míst,kde jsme podle jízdního řádu neměli vůbec co dělat.Ve dvanáct hodin jsme byli jen 40km za Hanoji a řidič u jednoho motorestu nařídil púl hodinovou přestávku! Tohle bylo i na mne trochu moc a výpravu raději opustil,protože jsem si spočítal,že bych se dnes vůbec do Ha Longu nemusel dostat. Procházející se malebným městečkem ze mne vyprchalo veškeré zklamání z cesty a spíše byl rád ,že jsem zamířil do těchto míst.Několikrát jsem byl pozván místními na domácí čaj a pohoštění a protože turistů zde moc neprocházelo,lidé se semnou fotili a jedna paní mi nabízela i svou dvacetiletou dceru ale mne se více líbila její matka:) Člověk ve Vietnamu nemusí hledat žadné autobusové zastávky on si ho čidič najde sám a zastaví kdekoliv aby se zeptal kam jede,hlavně když jse o Evropana.Takže se tady nemůže stát že by někdo zůstal v pustině sám a nebo dokonce o hladu a žízni,on si ho vždy někdo najde:) Do Ha Longu jsem se vydal na druhý den s cestovní kancelaří a při průjezdu malebnou vesnicí jsem vzpomínal na včerejší příjemné zážitky.