Útěk ze Šhanghaje

Šanghaj zosobnuje obrovské rozdíly moderní Číny.Velkolepé stavby se tyčí k obloze,nablýskané obchodní domy jsou tak velké ,že by člověk potřeboval týden aby prošel všechny obchůdky,které jsou normálnímu Čínanovi nedostupné.

Dětští žebráci,prostitutky a chudí se schromaždují mezi popelnicemi u hotelových kuchyní v naději že turista nebude příliš hladný. Šhanghaj je město z jiné planety a jako by do Číny ani nepatřilo. Miluji velkoměsta ale z této mrakodrapové metropole jsem dostal spíše depresea to takových rozměrů,že jsem hned ráno,jak jsem se probudil v Šanghajském parku,zamířil k nádraží a koupil si lístek do klidnějšího a zelenějšího Nanningu. Dokonce jsem ze své cesty vynechal i návštěvu Honkongu,těch mrakodrapů bylo na mne opravdu příliš a já zatoužil po klidu. Stačilo mi se projít po hlavních uličkách centra a hned ve mne zrál plán že v tomto městě jen přespím a hned zmizím. Při návštěvě Yuyuanské zahrady a muzea historie jsem byl rád že mne davy lidí neušlapali. Zajimavý pohled byl na sídliště,které se táhne několik kilometrů a nejmenší dům má asi jen 30 pater.Jsou seřazená vedle sebe v jedné rovině a na takovém sídlišti bydlí asi 2 miliony lidí. Cestovatel získal respekt z megaměsta a do Hongkongu se podívám při další návštěvě Číny,která nebyla rozhodně poslední.