Každý z nás si vždy klade otázku co by měl člověk po sobě jednou zanechat ? Skoro všichni odpoví že děti,generaci které předáme své zkušenosti a která je bude předávat dalším generacím.Proč by to však měli být zrovna děti ?Proč by to nemohla být třeba jen dobře napsaná kniha či sbírka básní?:)
Já se přikláním k druhé variantě i přesto že mi známí stále říkají že na stáří zůstanu sám bez dětí a jejich pomoci.Podívejte se kolem sebe na společnost.Kolik dětí má vůbec čas na své vlastní rodiče, kolik jich je schopno se o rodiče postarat když nejsou schopny se postarat ani samy o sebe?Člověk umírá sám obklopen úplně cizími lidmi a zdravotní sestry se o něho starají lépe než vlastní rodina! Rodič by opravdu musel být výjimečný člověk aby na něho vzpomínali budoucí generace takhle na něj vzpomenou jen děti a více snad jen věřitelé...My ani neznáme život našich předků před 30 lety a ještě tak si vzpomínat několik let na našeho rodiče.Když však napíšete pěknou knihu vzpomene si na vás více lidi:)
Bývalé lásky mé mohou potvrdit, že děti mám rád ale bohužel mě rychle unaví a po pár hodinách už nemohu fungovat.Nejsem schopen býti tolik hodin ve střehu a sledovat každý pohyb toho cvrčka,proto obdivuji ženské že dokáží být 24 hodin v pohotovosti. Jako 100 letý stařec bych rád opouštěl tenhle svět s pocitem že jsem si splnil všechny má přání po kterých jsem vždy toužil,kolik lidí si tohle může říci?Že jsem napsal pěknou knihu o cestovaní nebo sbírku básní která zůstane v podvědomí lidí rozhodně déle než vzpomínka na skonalého rodiče. Píši tyhle věty jako mladý člověk a snad za pár let názor změním ale nebojte se ,budete prvními kteří se to na Blogu dozví .Doufam že dříve vydám knihu a udělám tím pro společnost mnohem více:))
