Čaj s kobylím mlékem a solí

Dorazil jsem k Rusko-Čínské hranici Zabajkalsk-Manzhouli a procházel se nádhernou vesnicí jakou známe jen z Ruských pohádek.Jako správný turista fotil domky a jurty ,které se táhli až k hranici. Z jednoho takového pohádkového domku vylezl starší Mongol a zval mne na čaj...

Byl bych blázen,kdybych odmítl,jednak byla zima a taky jsem byl dost zvědavý jak lidé v takovém domku žijí. Přivítalo mne dost velké teplo z krbu ,který měl nádherné ornamenty a zobrazoval koně při pastvě.Bylo mi trapně ten krb začít hned fotit a tak jsem dělal jako ,že takových ručně dělaných krbů jsem viděl několik ale můj pohled stále sklouzaval k výzdobě. Tatar zjistil že jsem z Čech a se smutkem v hlase Rusky promluvil že jeho syn sloužil v Čechách a rodina ho 2 roky nevidela a báli se ,že jsme ho tam asi snědli nebo co:) Potřásli jsme si rukou, představili se a pán Žu začal připravovat slíbený čaj. Jak naivní mi najednou připadali všechny čaje ze supermarketů,když jsem sledoval Žua při přípravě čaje s kobylím mlékem a solí. Nějaké zelené větvičky nalámal na deseticentimetrové kousky a hodil je do takového většího kotlíku ve kterém se vařila voda.Osmahl na tuku mouku a vysypal do té mouky už uvařenou rýži a za stálého míchání ještě přidal pár věcí o jejichž původu jsem nechtěl ani vědět.Přidal vše do vařící vody a za pár minut chalupou voněl čaj do kterého nakonec přidal sůl , kobylí mléko a potom vše zcedil. Za deset minut byl lahodný a sytý čaj hotový a já si na něm pochutnával až do rána nebot mi pan Žu nabídl noclech. Už se těším na další zážitky a Vy si zkuste připravit tento sytý a lahodný nápoj:)