Stále čekám že jednou uvidím nadpis - byly to vše jen mystifikace

Taky máte tenhle dojem, když si čtete články z posledních měsíců? Nebo vlastně by se dalo říci že i roků? Nevím jak vy, ale mně to stále připadá, jako bych žil v nějaké úplně jiné zemi, než ve které jsem se narodil. Ano, je jiná v tom, že nám už nevládne jedna strana která se k tomu sama předurčila, což je určitě dobře, ale někdy si říkám že bylo tehdy klidněji.

Jistě mně teď mnoho z vás bude oponovat, že to byla ale doba nesvobody, že nebyla spousta věcí k dostání, že jsme nemohli nic říkat, tedy kromě rodiny a hospody, že jsme nemohli nikam cestovat, či se realizovat jiným způsobem. Že lidi byli k sobě závistiví a udávali se. Že tehdejší mocipáni znali jen sebe a nikoho jiného. No a teď když si budete brát jednu věc po druhé, tak pokud jste ten čas zažili stejně jako já, tedy těch téměř čtyřicet roků pak zjistíte že v mnoha aspektech vlastně ani moc změna nenastala. Třeba závist bují nadále, dokonce se používá jako politický nástroj, zjistíte že lidi si mezi sebou staví vysoké ploty, což nebývalo. Že čestnost, která byla alespoň z  části lidem dána dnes téměř chybí. Že udávání je vlastě stejně fungující jako bylo. Žebříček hodnot se změnil z rodiny, která byla na prvním místě, na kariéru a peníze. Ale není potřeba tady vyjmenovávat vše co je vám všem zřejmé a snad jen někomu se to nebude zdát a bude oponovat že je všechno lepší - ale to je věc úhlu pohledu ze kterého se na to díváte a také z jakého postavení.

Čekám že se objeví nadpis ve všech médiích Všechny články z posledních čtyř měsíců byly mystifikací. ... prostě jsme si z vás dělali legraci a nic z toho co jsme napsali se nestalo. A nebo ještě lépe, události posledních pěti, deseti let, byly pouhým snem a právě ses milý čtenáři probudil a všechno je jinak.

Taky to tak cítíte, taky se vám někdy zdá že je to všechno jenom ošklivý sen ze kterého se musíte již co nevidět probudit? Sen o tom kam jsme se dostali, do čeho, v čem se angažujeme, jak se změnili lidé, jací jsou politici, jaké vládnou poměry ....... a pak že vás také napadne ona otázka a co s tím mohu udělat???!!! Takže smutně zjisíte, že jste na tom zase tak, jako jste na tom byli před třiceti čtyřiceti lety? Zbyde vám jen skřípění zubů a zaťatá pěst, protože jste chtěli vyzvonit oněmi klíči něco, nač budete hrdí a ono je to naopak?  Že zjistíte že neexistuje nástroj kterým by jste mohli tu situaci změnit? Že vám vlastně nepomohou asi už ani volby protože když se objeví nová strana které dáte svůj hlas, tak zjistíte že je ve své podstatě horší nežli ty ostatní? Co s tím, vážně nevím - ... Fr.R. Čech na otázku proč to vlastně dělá řekl - nevěřím na úspěch sám od sebe a proto je třeba tlačit z té druhé strany aby to bylo alespoň vyrovnané. A já si říkám, ze které strany mám tlačit, když vím že to, do čeho tlačím nemá strany, ale je to koule, kde se můj tlak může soustředit jen na jeden bod...