S doktory se nasmějete aneb berte si ubrousky z domova

Tentokrát se vás pokusím provést svojí úsměvnou anabází zvanou vyšetření rekta, nebo chcete-li konečníku. Pro někoho záležitost ryze rutinní, pro jiného zase nepříjemná a pro dalšího prostě nutná. Protože se dostavil problém, no ono slůvko "dostavil" asi není ten nejlepší termín spíš by se to dalo nazvat - že opustil mé tělo, krvavý příznak problému, pojal jsem přesvědčení, že moje tělesná schránka si žádá minimálně v určitých místech garanční prohlídky a tak jsem se vydal k lékaři, člověku erudovanému a jistě schopnému mně onoho problému zbavit. První štací byl lékař ke kterému asi chodíte každý ve svém zaměstnání. Popsal jsem mu svoje obtíže, které on hned i pojmenoval ... to budou hemoroidy, zaléčíme to Detralexem a bude zas dobře mladíku. Maruško napíšeme recept....halasně zavelel na naproti sedící sestřičku.   Ba ne pane doktore - oponovala sestra Maruška, raději ho pošleme do nemocnice na vyšetření! ...  Ale to není nutné, dáme mu ten detralex, ten příznak je jasný.  Ba ne pane doktore, vážně, raději ho pošleme do nemocnice. ... No dobře tak ho pošleme do nemocnice, kapituloval pan doktor a otočil se na své kolečkové židličce k psacímu stroji aby napsal požadavek na vyšetření.

S doporučením a zdravotní knížkou jsem se přesunul do nemocnice. U příslušného okénka jsem odevzdal papíry knížku i průkazku pojištěnce a sestřička sdělila, že budu vyzván z příslušné ordinace. Na velké chodbě s mnoha koženkou potaženými lavicemi, posedávalo v tu dobu kolem jedenácté hodiny, celkem dost pacientů z čehož nikdy nemám radost a vždy vzpomínám na dobu, kdy fungoval takzvaný systém kartoték a časovek kdy jste byli objednáni na určitou hodinu, takže v čekárně v onen čas byl tak maximálně jeden člověk před vámi. Ale to bylo ještě v dobách minulých, které jsme kompletně zavrhli protože prý bylo všechno špatně, jen tu a tam zjistíte, že se najednou některé věci vrátí do stejné podoby jakou to mělo v minulosti buďto potichu a nebo naopak se někdo oním "novým" nápadem, stane téměř celebritou.

Co chvíli z některých dveří vystoupila zdravotní sestřička která přečetla jména a pozvala oslovené do ordinace. Asi po hodince čekání se z jedněch dveří opět vyřítila jedna ze sester a kategorickým hlasem začala vykřikovat jména - Pokorný, Sivák, Benda, Jindra a Nigrin. Sice mně to zarazilo že si nás pan doktor zve tolik najednou a protože mám asi už od mládí vyvinutou obrazutvornost, snad víc nežli ostatní, tak jsem si okamžitě v hlavě promítl obrázek, kterak pět chlapů se staženýma kalhotama a slipama, nebo boxerkama u kotníků  a vystrčenýma zadkama, obchází doktor jak ve Švejkovi a prohlíží jim konečníky. To mně rozesmálo, leč ten smích mně měl po chvíli přejít. V místnosti, která byla ještě před ordinací paní doktorky, jak jsem později zjistil že se jedná o ženu, sestra zavelela svlékněte se do půl těla. Protože jsem zvyklý neodporovat udělal jsem totéž co ostatní pánové a svlékl si svršky do půli těla, sestra začala postupně natáčet jednomu po druhém EKG, sice mi to bylo divné ale začal jsem svůj pochybovačný rozhovor až když už se mi ono EKG natáčelo a jen jsem tak polohlasně, abych nerušil ostatní pány v rozjímání, prohlásil že to  teď dělají čím dál důkladněji, že už dlouho mně EKG nedělali, ale že i tak je to divné protože sem přišel s úplně jinou částí těla a jiným problémem nežli srdečním. Sestra jen vyštěkla -cože?  Vzala si moje doporučující papíry včetně nějaké další karty a už mně pakovala ven  do čekárny s tím, že mně zavolá za chvíli. Postupně jsem si pozapínal knoflíky u košile a vzal si bundu ale nečekal jsem dlouho když opět vyběhla a jen zavelela-  tak pojďte.  V ordinaci mně přivítala paní doktorka s hlasem připomínajícím pana Válka, možná si jej ještě někteří pamatujete, ten pán vždy svým monotónním hlasem bavil v rádiu svým Smutným mužem při Silvestru. Zeptala se mi co mně trápí. Tak jsem jí svoji krvavou historku na toaletě popsal a ona rozhodla, že mně tedy vyšetří. Sestru poslala pro gumové rukavice a mně požádala a uvolnění spodní části textílií a abych se prý opřel o vyšetřovací lůžko. A tak jsem tam stál opřenej o tu válendu kterou každý jistě důvěrně znáte i když většina z vás na ní ležela, jen já jsem u ní tentokrát stál. No a abych si ukrátil chvíli, začal jsem paní doktorce popisoval svoji anabázi když mně její kolega urolog vyšetřoval, neboť bolestmi v podbřišku vpravo vzniklo podezření na zánět slepého střeva. Je to zajímavé, ale i toto vyšetření se mimo jiné provádí přes konečník. Ten její kolega tehdy vyšetřoval velmi důkladně, taky měl své jméno skutečného odborníka v oné nemocnici - ale když si ten prstík opatřený gumovým návlekem natřel tehdy toaletní vazelínou a zavedl jej, v tu chvíli jsem začal přemýšlet o tom že si musím pořádně prohlédnout po vyšetření jeho prsty, neboť jsem koketoval s myšlenkou, že ten člověk má ten ukazovák o jeden článek delší. Když tehdy skončil ono vyšetření tak mi jen řekl že to nic není abych se oblékl, že nic závažného nezjistil. Během mého oblékání něco naťukal na stroji k onomu vyšetření dal mi to s tím, abych navštívil svého lékaře v případě nějakých obtíží. Ještě napsal recept na jakýsi lék a bylo hotovo.  No pro něho ano, ale já vletěl na toaletu v úmyslu ze sebe dostat tu vazelínu, která mi vězela mezi půlkami a nepříjemně klouzala - nebyl papír. Jediný který jsem měl, bylo ono sdělení panu kolegovi ... To ne, to neudělám! Odnesl to kapesník, krásný čistý vyžehlený kapesník. ...  Paní doktorka si můj příběh vyslechla a s mírným úsměvem mi sdělila .. to se vám tady nemůže stát pane Nigrin, no a já jsem jí věřil. Moji důvěru podpořil i fakt, že sestřička která přinesla doktorce gumové rukavice se sehnula ke skřínce a vyndala z ní papírové utěrky, které stočila do roličky a držela je v ruce, zatímco doktorka vymačkávala na oblečenou gumovou rukavici lubrikační gel. Předkloňte se a přidržte si hýždě od sebe, špitla svým monotónním hláskem doktorka. Udělal jsem co chtěla a ona ještě oním upatlaným prstíkem si pomohla k lepšímu poodhalení avizovaného problému a obkroužila můj konečník, čímž se zbavila části lubrikantu na úkor mého těla. Najednou jí za sebou slyším jak říká, jééé vy tady máte jeden hned navrchu a pokračovala - to já vás ani nebudu vyšetřovat a rovnou vás pošlu na chirurgii k panu kolegovi.  Jak sestra uslyšela že paní doktorka nebude vyšetřovat, onu roličku papírových utěrek hodila zpátky do skříně a odešla z místnosti, já opět s upatlanou pr...., doktorka zahodila rukavice sedla si k psacímu stroji a povídá, můžete se obléknout. No umíte si představit jak opatrně jsem si natahoval slipy aby jen tak visely a na ně džíny celej zpocenej aby nedošlo k průsaku. Opatrně a vůběc né uvolněně jsem tam stál a doktorka psala svoje resumé pro kolegu. Ještě se na mne sotva pootočila od psacího stroje a řekla mi, abych se posadil, že to bude chvilku trvat. No pravda nebyla při psaní dvěma prsty z nejrychlejších ale i tak jsem jí poděkoval a řekl že postojím. Tentokrát jsem ale už byl připraven měl jsem v kapse bundy dva balíčky papírových kapesníčků!!!