Jako kdybychom potřebovali někdy dobít
Resetovat systém, nahodit lidskost a život
V cyklech, které se vyhýbají naší kontrole
A možná proto jsou taková procitnutí tak...
půvabná. Připomínají mi, že jsi moje láska,
a já že jsem robotem.
MM
Romantická láska a ekonomický růst
Moderní společnost je zaměstnaná udržováním neustále většího výstupu a věří mýtu, že dokonalého života dosáhne tím, že zpřístupní ekonomickou prosperitu co nejvíce členům. Pokud ekonomický růst přeteče jistou hranici a způsobí negativní dopady (kvalita života), které ohroží představu ideálního života, pak další růst jistě tyto negativa odstraní. Výše výstupu je spojována s kvalitou života. Někdy dokonce dochází k nevědomé záměně prostředku a cíle. Fung tvrdí, že se nejedná o nic víc než pouhou romantickou idealizaci (mnohokrát se vám jistě stalo, že jste lehce zapochybovali, proč některé věci vlastně děláte.. Proč bohatneme? No přece abychom byli více bohatí! Všimněme si, že již Aristoteles tvrdil, že hromadění bohatství nemá být cíl, ale prostředek). Nekonečná víra v kreativní potenciál nových technologií a zdrojů energie upozaďuje externality a nové produkty slibují opět lepší zítřky. Jsou blízko, skoro na dotek... Zde vidíme paralelu se vztahy – lehce dosažitelný předmět lásky je druhořadý cíl romantické lásky. Onen prvek nepolapitelnosti, prchavosti v dokonalém/ideálním životě spíše romantickou lásku podněcuje, než aby jí bránil. Toho, kdo věří v zamilované manželství, a v nekonečný ekonomický růst, spojuje jedna stejná věc – romantická idealizace.
Makro
Pokud vystoupíme z otevřeného systému ekonomického růstu, zjistíme, že jeho otevřenost je relativní – je totiž sub-součástí většího systému, kterému vládne první termodynamický zákon - v kontextu většího systému je ekonomický růst sponzorován na úkor celku. Jinými slovy zvýšený objem zdrojů v ekonomické oblasti je umožněn pomocí zdrojů z jiných sub-systémů. Takto se proměnné v systému dělí na dvě kategorie – relevantní tzn. ty, co mají co dočinění s růstem a irelevantní. Hodnoty relevantních proměnných jsou volně zvoleny pomocí „sponzoringu“ irelevantních proměnných, jejichž hodnoty jsou následně (residuálně) zjištěny. Růst je jednoduše výsledkem nových kreativních kombinací relevantních proměnných. Relevantní proměnné vytvoří funkce, které jsou ale vlivem romantické idealizace spojeny s funkcemi irelevantních proměnných se kterými nemusí nutně vycházet a tím se vytvoří konflikt – externality.Nové technologie by měly být samozřejmě upřednostňovány před alternativními zdroji pokud vytváří nižší množství externalit na jednotku. Problém však nastává, když se, očarováni romantickou idealizací, vydáme na cestu pokroku a ignorujeme nebezpečí spojená s mýtem ekonomického růstu.
Zdá se, že současné paradigma zní: dokud budeme milovat, budeme i růst.
