- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Prohlubujme to, co nás spojuje,
překonávejme to, co nás rozděluje,
uchovávejme to, co nás rozlišuje.
Bernard z Clairvaux, 1091–1153,
francouzský teolog a mystik[2]
Historie Romů
Romové přišli do Evropy (Balkán, jižní Evropa) v 8. století z Indie, kterou díky kastovnictví opustili. Do střední a východní Evropy se dostali kolem 15. století a byli tehdy vítanými hosty pro svou zcestovalost, znali spoustu novinek ze světa, stejně jako pro hudební nadání a slušnou dovednost v kovařině. Později začali být méně oblíbenými, obyvatelům vadily jejich drobné krádeže. Z tohoto období možná pochází ono známé spojení: „Cikáni kradou.“ Vraťme se nyní na chvíli do současnosti. Ačkoli krádeže (drobné a menší – jízdní kolo, kov do sběru) na straně Romů nelze popřít, tak v situaci, kdy v malém i velkém kradou všechny vrstvy společnosti, kdy ze všech stran slyšíme slovo „korupce“ a „jak my s ní zatočíme“, astronomické částky státního rozpočtu nadále mizí neznámo kam, pozbývá tato stížnost patřičnosti.
Již v zákonech a nařízeních pro četnictvo z roku 1888 jsou Romové označováni za cizince, s jejichž zlořády se mají vypořádávat četníci spolu s obcemi. Čili romská problematika u nás existuje nejméně sto let a přetrvává doposud. Za první republiky byli Romové evidováni, čehož později zneužili nacisté a z původních osmi tisíc jich na našem území zůstalo necelý tisíc. Možná i zde můžeme vidět důvod, proč se Romové často ke své národnosti nehlásí.
Romové v 50. letech opět čelí podobnému problému, který stál za jejich odchodem z Indie – nyní jejich kočovný styl života neseděl komunistickému zřízení. Komunisté Romy „přesídlili“ do měst a vesnic po celém území státu za účelem jejich asimilace. Toto řešení nebylo příliš úspěšné a problém začlenění je dodnes aktuální. Integrovaní Romové (zní to strašně) se většinou ke svému původu nehlásí. Podobně je tomu ale i u dalších minoritních skupin – např. vysokoškolsky vzdělaní Afroameričané ve Spojených státech. Ti přejímají nejen kulturní zvyklosti, ale i životní hodnoty jejich „bílých“ spolužáků, nicméně často čelí vnitřnímu boji – potlačují své kulturní kořeny a mentalitu, přetrhávají sociální vazby. (Michelle Obamová na podobné téma napsala bakalářskou práci) My většinou nad takovou věcí mávneme rukou – jsme přece silní a pokud chceme uspět, musíme se se vším poprat. Barva naší pleti nám totiž téměř nikdy v ničem nebránila. (inspirace: proslulá báseň R. Kiplinga The White Man's Burden - Břímě bílého muže)
Romská problematika[3]
Mezi hlavní příčiny střetů, hádek a přímé nenávisti patří, pomineme-li motivy čistě rasistické, spory okolo bydlení a špatná zkušenost běžných styků. Romské rodiny často dům či byt tzv. „vybydlí“ a utváří ghetta složená z jednotlivých sídlišť. Okolní obyvatelé si často stěžují na hluk, nepořádek, dochází ke střetu dvou neslučitelných životních stylů. Přidáme-li k tomu neschopnost úřadů potíže adekvátně řešit a dojmy ze setkávání s „cikány“ na ulici („Špinavá chátra pokřikující nadávky a pohoršující okolí..“), jsou příčiny hrozby otevřeného konfliktu už docela jasné. Pobírání sociálních dávek budí u mnohých "poctivě pracujících" nelibost. Velký problém je rovněž vzdělanost Romů, na kterou se v rodinách neklade velký důraz (resp. zprvu veliký, následně ale frustrací opadá). Většina Romů chodí do zvláštních škol a postrádají tak v dnešním světě potřebnou kvalifikaci.
Nástin v tápání
Zvrátit či alespoň zlepšit naše vzájemné vztahy půjde dost možná přetěžko, přesto stále existuje možnost pokusit se navázat alespoň nějaký kontakt, najít v sobě porozumění. Třeba se nic zásadního nezmění, ale bez pokusu se nikam neposuneme. Zodpovědnost leží jak na většinovém obyvatelstvu, tak na romské komunitě - absence komunikace je zde více než zřejmá.
Makropohled
Vnímejme také romskou problematiku v širších souvislostech – problematika soužití národnostních menšin se stala ve 20. století zvláště tragickou – nejen v případě nacistické genocidy a komunistického sociálního inženýrství, ale také otroctví, lynčování černochů, segregace..
Zamysleme se a snažme se o problémech mluvit a řešit je ("romská problematika" není pouze problém Romů, ale i problém většinové společnosti), protože mlčet můžeme o všem.
[1] Willy Brandt o přesvědčení a pravdě říká: „Rozlučme se s jednou Pravdou a naučme se žít s pravdami.“
[2] HORVÁTHOVÁ, Jana. Kapitoly z dějin Romů. Člověk v tísni. Praha : Lidové noviny, 2002. 84 s.
[3] FIGURA, Roman. Přátelé Černého macaráta, o.s.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!